Narodí se mi syn, prozradil stříbrný veslař Synek. Od ministra pro něj dostal osla

„Jen doufám, že (porod) ještě trošku počká. Alespoň do zítřka. Od skončení závodu jsem spal snad jen čtyři hodiny, takže se potřebuju nejdřív trošku dospat,“ řekl Synek po návratu do Prahy.

Skifař pražské Dukly je prvním českým olympijským medailistou, který je z Her zpět doma ve vlasti. Od ministra obrany Alexandra Vondry dostal armádní zlatou medaili a velkého plyšového oslíka pro svého syna, který se má každým dnem narodit.

Na co z olympijských oslav budete nejraději vzpomínat?
„Že tam byla moje máma, která mě přijela podpořit s kamarády. Viděli jsme spoustu českých fanoušků, Český dům je něco nevídaného. Můžu říct takovou perličku, že když jsem (v neděli) ráno ve čtyři hodiny odjížděl, tak tam fanoušci spali na zemi a čekali na prodej lístků na olympijské soutěže.“

Stíhal jste i oslavy, nebo si je necháváte až na doma?
„Oslavy proběhly v lehkém duchu. V Českém domě kolem medailistů davové šílenství, jsou podpisy, focení. První den byl hektický, sobota už trochu volnější. Tam to holky Mirka a Adéla (Knapková a Sýkorová) vzaly za mně. Jsem stále fit, hlavní oslavy přijdou. Miminko se ještě nenarodilo.“

Prozradíte, zda čekáte syna či děvče?
„Kluka, a jméno zatím nebudu prozrazovat.“

Jak často jste byli ve spojení s manželkou, abyste věděl, jestli už syn není na cestě?
„Volali jsme si každý den přes skype, byli jsme ve spojení po telefonu, psali jsme si esemesky. Kdyby se něco dělo, tak bych to věděl. Nebyl jsem nervózní, mám už nějaké zkušenosti. (usměje se) Akorát bych se rád vyspal, tak snad to bude až v úterý.“

Když jste letěl běžnou linkou, poznávali pasažéři, že s nimi letí stříbrný z olympiády?
„To bylo zajímavé. Na letišti na mně Češi koukali, pak jsem se začal podepisovat, a když jsem vytáhnul medaili, seběhnul se shluk lidí. To je v Londýně vždycky. Fotili jsme třeba u telefonní budky na ulici, zaleskla se medaile a lidí kolem bylo hned plno.“

Vytahoval jste medaili i na pasové kontrole?
„Musel jsem ji dávat do rentgenu. Celníci na ni valili bulvy.“ (směje se)

Mluvil jste o množství gratulací, které jste dostal. Dá se o některé z nich říct něco bližšího?
„Moc krásné přání mi přišlo od paní Věry Čáslavské. Ještě před odletem jsem od ní dostal pírko pro štěstí, tím mě potěšila, a po stříbru mi poslala moc hezkou textovku.“

Vnímal jste fakt, že jste to byli právě vy u vody, kdo pytel s českými medailemi konečně roztrhnul?
„První byl Vavřinec Hradilek, který to otevřel. Sám mi pak říkal, že jak byl prvním a jediným medailistou, že na něho byl tlak, byl o něho velký zájem. Byl z toho vykulený a děkoval mi, že jsem ho zachránil... (směje se). Já jsem pak děkoval Mirce, že to zase vzala ona. Tak se to tak předává.“