PŘÍMO Z PEKINGU | Z očí jí stékaly slzy. Mluvila potichu, pomalu. Na první pohled bylo jasné, jak biatlonistku Markétu Davidovou mrzelo, že ani poslední závod na olympiádě v Pekingu nebere medaili. „Kdo si bude čtvrté místo za rok pamatovat?“ říkala. Byla to velmi emotivní promluva. Nejradši by už dávno zmizela do tepla, ale tahle sympatická přemýšlivá dáma, studentka dvou vysokých škol, statečně odpovídala… Tady je autentický přepis.
Jak chutná čtvrté místo na olympiádě?
„Zatím hořce.“
Nemáte v sobě ani kousek radosti, že jste dokázala, že můžeme o medaile jet?
„To už si nikdo nebude pamatovat za rok… Takže… Teď mě to mrzí.“
Věřila jste ještě po poslední střelbě?
„Jo, doufala jsem, bojovala jsem až do konce. Tady je možný všechno, viděli jsme to v závodech předtím. Snažila jsem se jet. Ostatní si síly rozvrhnuly dobře.“
Trenér Egil Gjelland taky říkal, že soupeřky mají vždycky super materiál.
„Jo, ale na to už je člověk zvyklý. Myslím si, že jsem lyže měla dobrý. Že jsem si to pokazila sama.“
Čím?
„Tou střelbou.“
Ale všechny závodnice vepředu měly čtyři chyby.
„No jo, ale chtělo to dát líp.“
Je na vás vidět, že je to hodně emotivní a mrzí vás to.
„Jo, teď jo.“
Takhle naměkko jste dlouho nebyla. Je to tím, že to je olympiáda?
„Já nevím… K tomu vám asi moc neřeknu.“
Která rána mrzí nejvíc?
„Všechny… Vleže to bylo na nulu, ale ve stojce jsem ještě mohla pohlídat tu poslední položku.“
Všechny favoritky šly na trestné kolo.
„Jo, hodně foukalo, byly poryvy.“
Nemáte pocit, že vám to prostě na těchto Hrách nebylo dáno?
„Já nevím, se zeptejte někoho nahoře…“
Původně se mělo jet v sobotu, přišly jste o den volna. Mohlo to hrát roli?
„Mně se jelo dneska dobře, asi jsem v pohodě se silami.“
Víme, že se vám to hodnotí blbě, ale zase kdo může z českých biatlonistek říct, že byla čtvrtá na olympiádě?
„A o kolika čtvrtých místech se mluví?“
Ale pro váš pocit to může být dobrý, ne? Rvala jste se ze všech sil.
„Před dvěma dny mi nějaký pán řekl, že bych se měla veřejně omluvit za svoje výsledky na olympiádě. Tak doufám, že za tohle se omlouvat nemusím.“
To vzkázal na Instagramu?
„Jo jo…“
To přece nemůžete brát po těch letech vážně, ne?
„No…Už se o tom nechci bavit.“
Už se těšíte domů? Pryč z téhle zimy?
„Jo, těším se.“
Kolik dní si dáte bez lyží?
„Uvidíme, co mi řekne Egil (Gjelland – trenér).“
Jak vypnete? Budete psát diplomovou práci?
„Píšu… Zaberu se do studia asi…“
Byly to pro vás nejtěžší závody tady?
„Myslím si, že podmínkami těžký byl, ale pocitově jsem zažila i těžší.“
Měla jste v hlavě, abyste hlavně nepřepálila začátek?
„Snažila jsem se první kolo šetřit všechny síly, co mám. Pak už jsem jela, no…“
Co vám běželo hlavou, když jste jela cílem?
„Mrzelo mě to…“´
Co vám teď udělá radost? Na co jako první se těšíte?
„Už chci domů, a nechci, abyste se mě už na něco ptali. Chci jít pryč.“
