Muži, kteří by mohli nahradit Pešána: pitbul i duo rivalů. Nebo cizinec?

Momentálně extraligová trenérská jednička, která s Oceláři vydolovala dva poslední tituly. Ačkoli Varaďa čelí námitkám, že s hvězdným slezským týmem by vyhrála i tamní pokladní, ne tak zhurta, prosím. Právě že ve srovnání zkušených hráčů do latě je často klíč. Varaďa je jedním z nemnoha tuzemských koučů, kteří zásadní úkol svedou. Pod bývalým pitbulem z NHL se tvrdě pracuje, někdy se musíte kousat do jazyku, abyste nároky vydržel. Ale právě to český hokej potřebuje. Náročnost. Dril pod Varaďou hráči prodlužuje kariéru, mění mu mentální nastavení, díky čemuž přicházejí nabídky do ciziny. Otázkou je, zda by vedení Ocelářů souhlasilo.

Že vám tohle spojení nějak nesedí? Není se čemu divit. Známe vzájemnou minulost obou rivalů. Ale pozor, ledy pukají, oheň se začíná bratřit s vodou, pivu chutná víno a Kamara lajkuje Kúdelu. Kdo vidí do hokejového zákulisí, už nějakou dobu ví, že bývalí reprezentační trenéři zakopali válečnickou sekyru a v otázkách léčení českého hokeje si notují. Proč tihle dva? Nejde jen o sentiment. I o to, že jsou posledními personami, které držely elitní mužstvo na medailových pozicích ve světě. Tahali (celkem) pravidelně zlaté a další placky z MS i olympiády. Teď je k bronzu strašně daleko i na EHT. Něco na té dvojce je... Minus? Na vedení svazu nebudou pro.

Výhoda oproti ostatním kandidátům? Klubový šéf by ho bez remcání pustil... Ale vážně. Není sporu o tom, jaký respekt k dvoumetrovému náčelníkovi Komety náleží. Hráči jej ctí, berou ho, a mnohdy nejen proto, že musí. Je to přirozené. Má manažerský i trenérský cit, důkazem budiž dva extraligové tituly s Brnem. Jasně, také on se ve výběru hráčů splete a i nyní nemůže být se všemi lidmi ve své hokejové firmě spokojený. Faktem je, že Zábranský byl dlouho Nedvědovým koněm, na seznamu „po Říhovi“ byl výš než Pešán. Jenže boss Komety se omluvil z časových a rodinných důvodů. Ve svazovém ústředí by nebyli proti, jako viceprezident patří mezi nejvyšší šarže.

Tenhle ho nemusí, tamten taky ne. A tenhle už vůbec ne... Česká hokejová klasika. Miloslav Hořava je nepochybně svůj. Zaplaťpánbůh, hodí se říci. Jede si svoji, věří svým metodám, které upravuje podle toho, jaká myšlenka (povětšinou z cizích krajů) se mu zalíbí. Nepotřebuje se s nikým bratříčkovat, lézt někomu do pozadí. Dovedl Litvínov k historické korunovaci, působil v elitní švédské lize (byť bez pronikavého úspěchu). Ale byl tam, kdo to může říci? Výrazně pozvedl Mladou Boleslav, jako záchranný kruh jej využil Josef Jandač ve Spartě. Pro hráče nezpochybnitelná osobnost. Nikoli pro svaz. Nedvěd by si musel hodně dupnout.

Z mnoha úhlů pohledu vhodné řešení pro teď. Jednalo by se o krátkodobé propojení českého hokeje a silné figury pro olympiádu. Petr Nedvěd vlastní košatou škálu kvalitních kontaktů na trenérské experty, kteří prošli NHL a nyní jsou volní. Tímto tahem by se zbořilo jedno velké tabu. Spojení národní tým a našinec by šlo k ledu. Stihlo by se tak velké téma včas rozseknout? A jasně, najmete Kanaďana a NHL zruší účast hráčů na ZOH... Otázka však zůstává: je na tom český hokej pořád tak dobře, že si vystačí z vlastních zdrojů? Pramen rozhodně vysychá. Svět pádí, Česko přešlapuje na místě. Proč neotevřít okno a nadechnout se jiného vzduchu?