Zastavují se a ptají se: „Ty jo, kdo je to? Kdo je to v té české brance?“ Olympijští pozorovatelé, znalí poměrů, se nestačí divit. Ani Hrubec, ani Will, ani Bartošák. A jak mu to čape při trénincích! Seznamte se: kustod Petr Šulan. Právě on teď zachraňuje hokejovou reprezentaci v Pekingu. „Je to pro mě životní zážitek,“ popisuje sám někdejší gólman. Dlouho na to byl úplně sám, teď už mu od největšího zápřahu ulevuje profík Roman Will.
Není to přehnané, když se o Petru Šulanovi řekne: klíčový muž dvou rolí. Devětatřicetiletý kustod i brankář v jedné osobě. Poctivec, který nejdřív hráčům nachystá veškerý komfort ze své původní profese. A pak si, jako bokovku, střihne trénink.
„No, nenudím se tady. To určitě ne!“ směje se do telefonu z Číny, kde byl v úvodních dnech jediným, kdo byl schopný chytat při trénincích. Covid totiž do Pekingu nepustil uvažovanou jedničku Šimona Hrubce , na poslední chvíli neodletěl kvůli nejasným testům ani Patrik Bartošák . A Roman Will se k první várce hráčů přidal až před dvěma dny.
„Jo, kluci mi dávají sežrat, že jsem středem pozornosti. Že se na mě všichni ptají, co jsem zač,“ popisuje Šulan, sám někdejší gólman, který ale s kariérou seknul v osmadvaceti. Ve svých nejlepších letech se dokonce v roli trojky objevil na šampionátu dvacítek!
Když se podíváte na sestavu týmu z roku 2002, kdy se hrálo v Pardubicích a Hradci, uvidíte plejádu slavných jmen: Plekanec , Hemský, Vondrka , Hudler , Průcha… Brankáři byli Fikrt, Hronek a právě Šulan. „Začalo to tak, že jednička Lukáš Hronek měl chřipku, takže v úvodních zápasech jsem dokonce byl jako dvojka. Když se uzdravil, mohl jsem odjet domů, ale nabídli mi, že můžu zůstat. Tak jsem moc rád zůstal,“ vybavuje si Šulan, který roli kustoda plní i v extraligové Plzni.
S někdejšími spoluhráči je dál v kontaktu, vídají se. „Cože, on chytá na olympiádě, jo? No tak super!“ směje se Tomáš Plekanec, současný kapitán Kladna. „Já si ho z těch dvacítek až tolik nepamatuju, ale když chytá v Pekingu, tak musí něco umět, ne?“ dodává v odlehčeném tónu někdejší týmový parťák.
Ale pozor, neberte to tak, že je v brance při trénincích jenom na okrasu. „Má náš ohromný respekt, jak to zvládá. Dlouho nechytal, ale zase do toho vlítnul,“ chválí ho za všechny obránce Jakub Jeřábek. Při letmém pohledu byste neřekli, že je to jenom záskok. Čím více tréninků, tím si je jistější.
„Ale že bych ještě zvládl nějaký zápas? To už ne. Věřím si na první střelu, to jo, ale jinak už jsem hrozně pomalý. Hokej je teď úplně někde jinde,“ popisuje Šulan.
Jeho kariéra mohla být delší. Po působení v Klatovech a Rokycanech dostal nabídku jít do nejvyšší dánské soutěže, ale při tréninku se srazil s tehdejším spoluhráčem Martinem Špaňhelem a byl konec. „Smolně mi přetrhal vazy v koleni. Navíc se mi pak narodil syn a dostal jsem nabídku dělat v Plzni. Tak jsem to všechno zvážil a skončil,“ vzpomíná.
Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Takže zatímco spousta profesionálů sní o tom, že si zachytají na olympijském ledě, a nesplní se jim to, on si tenhle zážitek může odškrtnout. „Toho si moc vážím. Jsem rád, že můžu klukům pomoct. Věřím, že to není až taková ostuda. To by mě tam nedávali,“ usmívá se Šulan.
„Jsme za to moc rádi. Mám informace, že je vždycky zavařený jako sviňa. A zatímco ostatní mají pohov, on jim jde prát prádlo,“ reaguje Zdeněk Orct, trenér gólmanů v národním týmu. „Je super, že vůbec máme možnost tam postavit někoho, kdo jakžtakž vypadá jako gólman,“ dodává.
Během minulé sezony Orct viděl Šulana během jedné reprezentační akce. To také zaskočil při tréninku v bráně. A jak na něj působil?
„Chytá jako hobík. Tedy lepší hobík,“ komentuje to. „Je vidět, že dřív chytal, ale čas nezastavíš. Přesto klobouk dolů před ním.“
Pro Šulana je to ale pořád jenom bokovka. Jeho hlavní činností je zajišťování komfortu hráčům. Takže když se svlékne z výstroje, začíná mu další šichta. Možná ještě ta náročnější. Z kustodů je zatím v Pekingu sám, i když mu pomáhají fyzioterapeut Radovan Sakaláš a kondiční kouč Dominik Kodras.
„Není to jednoduchý, ale moc jim děkuju,“ tvrdí. Jeho slova díků míří přímo i k hlavnímu kouči. Filip Pešán je aktuálně jediným trenérem v Pekingu, ale i on přikládá ruku k dílu a Šulanovi pomáhá. „Opravdu klobouk dolů před ním, jak se toho zhostil. Až jsem mile překvapený. A to mu nechci jako lézt někam. Myslím to vážně,“ tvrdí kustod.
Doma je pochopitelně za hvězdu. Jeho fotky sdílel i oficiální kanál olympijského výboru. „Nechci říct, že to beru jako odměnu. Ale jako brankář jsem to až tak daleko nedotáhl, tak teď mám štěstí, že si takhle aspoň můžu zachytat při tréninku. Kdybych byl marný, asi by mě tam nedali,“ opakuje Šulan.
Brankář i kustod. Aktuální zachránce národního týmu.
Témata:
Česko, reprezentace, olympiáda, olympijské hry, sport, hokej, ZOH22, Petr Šulan, Olympijské hry, Peking, Patrik Bartošák, národní tým, Šimon Hrubec, Tomáš Plekanec, Roman Will, Zdeněk Orct, trénink, Lukáš Hronek, Hokej na Heureka.cz
Související články
