PŘÍMO Z PEKINGU | Deset olympijských startů, devět umístění do čtvrtého místa. To poslední přidala Martina Sáblíková do sbírky v Pekingu na tříkilometrové trati. Když sledovala poslední jízdu, v podvědomí možná pomalu sahala po medaili. Když jedna ze soupeřek tuhla, bronz se přiblížil. Nakonec ale nezacinkal. Před novináře přišla šestinásobná olympijská medailistka viditelně zmožená, ale přesto šťastná.
Jaké jsou vaše bezprostřední pocity? Je čtvrté místo zklamáním?
„Ne, ne. Já jsem byla hrozně spokojená už jen tím, že jsem měla jisté páté místo, když jsem dojela. Protože po letošní sezoně, co všechno to provázelo v závodech i měsíc do olympiády… tak jsem ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo“
Na vaši silnější pětikilometrovou trať jste tedy nabitá?
„Nevím, jestli nabitá, ale každopádně jsem nečekala, že se mi pojede tak dobře, jak se mi jelo. Poslední dvě kola byla hodně těžká a škoda, že jsem to neudržela pod 32 (sekund na kolo), mohlo to být zajímavější, i když si myslím, že by to stejně nestačilo. Ale to, jak se mi jela první čtyři kola, já jsem necítila, že by mě něco bolelo.“
Včera jste působila trochu nervózně, dnes jste tedy měla výrazně lepší den.
„Včera jsem měla jet tempo dvě nebo tři kola. Jela jsem je ale tak, že kdybych tohle předvedla v závodě, tak jsem byla tak dvacátá. Myslím, že dnes to bylo dobré.“
Říkala, že je v Pekingu hodně zvláštní led. Těžko jste mu přivykala. Jaké to bylo v ostrém startu?
„Při závodě to bylo super. Led se tu měnil každým dnem. Třeba včera jsme jeli a praskalo to jako na rybníce. Bylo to hrozně měkké. Předevčírem to zase bylo rychlé, že jsem jela tři dvoukola výborným tempem. Bylo to náročné v tom, že odhadnout rychlost jakou máme jet, bylo hodně těžké.“
Před poslední jízdou jste byla druhá. Věřila jste, že by Italka Francesca Lollobrigidová mohla spadnout pod vás? Jela se suverénní Irene Schoutenovou.
„Když se spolu začaly předjíždět, tak šla do ní. Ona je Lolo z kolečkových bruslí hrozný bojovník. Takže bylo jasné, že jakmile ji Irene přejede, tak Lolo půjde po ní, což se potvrdilo. Ale klobouk dolů před tím, jak s tím dokáže bojovat. Jela skvělý závod, čas, který zajely, je mazec.“
Lollobrigidová je vaší tréninkovou partnerkou. Není paradox, že jste jí třeba dopomohla k medaili?
„Je to možné, na druhou stranu je to fajn. I když jsem čtvrtá, tak mám radost, že Lolo byla druhá a jela tak, jak jela. Šla jsem ji popřát, gratulovala jsem jí a oni mi děkovala, že se mnou mohla trénovat. Sice je z jiné země, ale opravdu jsme toho letos spolu hodně prožili.“
Jak jste tedy prožívala poslední dvě jízdy, které následovaly po té vaší? Byla to nervozita, nebo už převládal dobrý pocit?
„Asi oboje. Samozřejmě jsem věděla, jaká jména startují po mně a jak letos jezdila. Když tam ale člověk sedí, tak doufá, jestli to vydrží všechny. Třeba Wiklundová poslední kolo úplně odešla. Člověk nikdy neví, co se stane. Dopadlo to, jak to dopadlo. Byla jsem nervózní a čekala jsem. Poslední dvě kola bolí.“
Očekáváte, že Schoutenová tu bude zlata sbírat?
„Myslím si, že ano, ale po dnešní trojce musím říct, že to bude mít hodně těžké s Isabelle (Weidemanovou), protože ta dokáže jet opravdu všechna kola naprosto stejně a letos když jely spolu ve Stavangeru, tak tam Isabelle udělala velkou chybu, kdy ji musela pustit a zpomalit, a myslím si, že kdyby tohle nenastalo, mohla by vyhrát. Bude to s ní mít těžké. Ale záleží, jaké bude rozlosování a kdo s kým pojede.“
Chtěla jste říct, že to bude mít těžké s Weidemanovou a s vámi, ne?
„Se mnou né.“ (smích)
Proč myslíte?
„Nevím. Neříkám, že ta dnešní trojka nebyla dobrá, ale to poslední kolo bylo pomalejší. Otázka je, jak by to vypadalo, kdybych k sobě měla jiného soupeře. Dneska zahrálo roli, že Ivanie Blondinová byla super, ona dobře rozjíždí, jela se mnou dvě kola, ale pak jsem ji neviděla. Možná kdybychom jely s Ragne (Wiklundovou), jako na svěťácích, tak ta by to rozjela se mnou a pak by se vidělo. Ale já jsem hrozně ráda, jak to dopadlo, protože před dvěma dny jsem si nemyslela, že budu do desítky.“
Opravdu? Vy vždycky přeháníte.
„No, já se trošku sesypala.“
Co to znamená?
„Prostě po tom, co mám letos za sebou, tak jsem si říkala, že už nemám možnost s nimi bojovat. Tak jsem hrozně ráda za to, jak to dopadlo, sama sobě jsem ukázala, že to pořád jde.“
Vnímala jste podporu českých sportovců z tribuny? Přišli hokejisté a krasobruslaři.
„Bylo to bezvadné, jela jsem s našima děckama... no, děckama... (směje se) s českým týmem už v autobuse na dráhu. Věděla jsem, že tam budou, a musím říci, že byli naprosto skvělí. Já jsem moc ráda, že jsem je tam viděla před startem, byla to obrovská podpora. Po závodech jsem jim šla zatleskat, protože v poslední zatáčce a kolech, když víte, že tam ti lidé jsou… I když to strašně bolí, prostě musíte jet, hned to úplně jinak působí.“
Včera jste říkala, že s jednou soupeřkou nechce jet. Ale neřekla jste jméno. Která to byla?
„S tou, co vyhrála. (do rozhovoru vstoupí vedle stojící trenér Petr Novák: Ale nakonec to byla škoda. Kdyby jela s kýmkoliv z těch první tří, tak to možná cinkne. To by bývalo na tu jednu a půl vteřinu stačilo. Měla jsi dnes smůlu na soupeřku.) Já měla štěstí, že mi to dneska jelo dobře.“
Byl to váš desátý olympijský start. Jen jednou jste byla horší než čtvrtá.
„To jde. Já jsem fakt spokojená, I když možná hodně lidí čekalo, že teď budu smutná z toho, že to necinklo, ale já jsem opravdu hrozně ráda. Fakt se mi jelo nádherně. Nemůžu říct, že bych úplně někde udělal chybu, že mi nevyšel krok. To se samozřejmě stává, ale prostě…“
Prostě jsou soupeřky o trochu mladší.
(směje se) „Já jsem to takhle nechtěla říkat, ale je to tak.“
Lidi čekali… jak je těžké se s tímhle vypořádat. Jste Martina Sáblíková, lidi od vás vždycky medaili čekají. Máte auru zlaté závodnice.
„Musím říct, že občas je tohle hodně náročné. Když jdu na start, vím, že spousta lidí očekává, že medaili udělám. Že je to prakticky jistota. Že když je Sáblíková na startu, tak bude mít placku. Nechci lidi zklamat, snažím se jet pro ně, ale pro mě osobně je těžké s tím bojovat. Na druhou stranu mě sundává, že mi lidi věří, na druhou to chci udělat i pro sebe. Se svou vnitřní nejistotou, když se cítíte, že na to nemáte, je taky hrozně těžké bojovat.“
Zafungovalo tedy znovu kouzlo pěti kruhů?
„Fungovalo. Když jsem sem jela, říkala jsem si, že je to pátá olympiáda a už mě nic nemůže překvapit. Že když sem přijedu, už to pro mě nebude mít takový nádech, že to budu brát jako normální závod. Jako vždycky jsem se ale mýlila. Přijela jsem do vesnice a viděla olympijské kruhy, modré barvy, nápis na našem ubytování… a bylo to zpátky. Ať si říká kdo chce, co chce, olympiáda je speciální.“
