Radost i slzy Fernstädtové: Třeba budu inspirací pro děti s diabetem...
PŘÍMO Z PEKINGU | Ze čtyř olympijských jízd jí ani jedna nevyšla na sto procent. Skeletonistka Anna Fernstädtová ale zažívá opravdovou jízdu životem. Jen před pár týdny se dozvěděla o tom, že má cukrovku prvního typu. Zvládla se s ní seznámit tak, že na olympijské dráze v Jen-čchnigu vybojovala sedmé místo. „Můžu být jenom šťastná, že jsem vůbec tady,“ řekla Fernstädtová.
Před čtyřmi roky na Hrách v Pchjongčchangu závodila ještě za Německo. Pak se vrátila do země, kde se narodila. O celý olympijský cyklus dál přidala k šesté příčce z Koreje sedmou. Má velkou cenu nejenom pro ni. „Možná budu inspirací pro nějaké děti nebo jiné sportovce, kteří také mají diabetes,“ říká Fernstädtová.
Po závodě nevypadáte úplně spokojená...
„Se sedmým místem to je asi v pohodě. Škoda, že jsem neměla nějakou dobrou jízdu. Dělala jsem moc chyb a pak se s tím nedá nic dělat.“
Jaké chyby jste udělala?
„Ve všech čtyřech jízdách něco jiného. Ve všech jsem měla podobný čas. Chyby byly pokaždé někde jinde.“
Po dojezdu poslední jízdy jste ale zvedla ruku se zatnutou pěstí...
„Jo, ale to spíš z toho, že opadl tlak…“
Ve srovnání s dalšími závody v sezoně můžete být spokojená?
„Když se kouknu na sezonu, tak určitě a je to dneska strašný úspěch. Ale byly tam chyby, které jsem nechtěla dělat. S tím spokojená nejsem. Ale celkově můžu být spokojená, že jsem vůbec tady. Ještě před olympiádou jsem byla v nemocnici. Myslím, že můžu být jenom šťastná, že jsem vůbec tady. (do očí se jí derou slzy) Po Svatém Mořici to mohlo dopadnout o hodně hůře. To nejsou slzy nespokojenosti, ale jak opadne tlak. Jsem šťastná, že jsem vůbec mohla stát na startu. Myslím, že na to můžu být pyšná a všichni společně jsme to zvládli, že jsem tady a že jsem dala nějaký dobrý výkon.“
Jsou to i slzy úlevy, že jste ve vaší situaci všechno zvládla?
„Jo. Jo. A teď se to bude určitě zlepšovat. Je dobré, že se to našlo. Mohlo by to skončit mnohem hůř. Nějak jsem se s tím srovnala, i když mě to bude omezovat celý život. Ale možná budu inspirací pro nějaké děti nebo jiné sportovce, kteří také mají diabetes, že všechno je možné...“
Jen nedávno jste se dozvěděla o tom, že máte diabetes, bude to hrát roli o vaších úvahách o budoucnosti?
„Ne, určitě budu dělat skeleton dál. Ale před olympiádou jsem měla týden čas na vychytání věcí. Až se vrátím, tak bude konečně čas všechno jaksepatří nastavit. Nemám strach, že bych nemohla dělat sport.“
Co všechno se musíte učit?
„Stravu, inzulín. Mám senzor na měření cukru, pumpu. Je to pro mě všechno nové. Nejsem asi ještě ta úplně nejpovolanější osoba na takové otázky…“ (úsměv)
Těšila jste se na pizzu, jak jí ale v Číně seženete?
(směje se) „Máme ve vesnici Pizza Hut. Já jsem dva týdny jedla pořád to samé jídlo, abych udržela všechny hodnoty v normě, takže teď se těším, že si dám něco jiného.“
Pizza vám ale cukr trochu zvedne...
(usmívá se) „Tak si dám inzulín. Musím to všechno probrat s doktorkou, na všechno měl vliv i stres a nervozita. Uvidím, co to teď se mnou udělá. Věřím, že to bude nějak v pohodě.“
Končí olympijský cyklus, jaká bude Anička Fernstädtová za čtyři roky?
„Nevím, jaká bude Anička za týden. Budeme ještě hodně řešit tu cukrovku. Nevím, teď jsem půl roku vlastně trénovala pod nemocí. Uvidíme, jak to bude.“
Zprávy ze dne 11. února 2022
HOKEJ: „Máme v sestavě hráče, kteří by góly měli umět dávat. Můžeme se vždy bavit, jak by to vypadalo, když by tam byl někdo jiný. Nerozumím tomu, že z takového tlaku nedáme branku. Nevím, jestli to mají kluci v hlavě, že prohráli v sezoně tolik zápasů. Spíš bych se soustředil na to, hru zjednodušit. Tlačit se před branku, aby brankář neviděl…,“ prohlásil Martin Ručinský.
HOKEJ: „To, jak jsme na tom špatně v prvních třetinách, je alarmující. Sedm prohraných v sedmi zápasech, navíc se skóre 1:14, to je k zamyšlení,“ poznamenal Martin Ručinský k vstupům české reprezentace do zápasů v této sezoně.
HOKEJ: „Proti Dánsku se mi líbil vstup do zápasu. Měli jsme tlak, pár šancí. Dánové ale dali dva góly, které jsme neměli dostat. Dlouhodobě nás trápí koncovka, nemůžeme dávat góly. Kdybychom se v úvodu střelecky prosadili, vypadalo by to asi jinak,“ vrátil se ve Studiu iSport před zápasem se Švýcarskem k úvodnímu duelu národního týmu na ZOH proti Dánsku Martin Ručinský.
HOKEJ: Očekával se debakl. Jenže ten nepřišel. Extrémně bojovným výkonem české hokejistky dlouho deptaly amerického obra. Co na tom, že první střelu na branku zapsaly až ve 23. minutě. Jednoznačně nejlepší hráčkou byla brankářka Klára Peslarová, která spolehlivě drtila soupeřovu psychiku. „Byla na nich vidět frustrace. Ukázaly jsme jim, že se svět netočí jen kolem nich,“ povídala pak gólmanka, která zastavila 55 ran! Inkasovala třikrát, Češky nakonec ve čtvrtfinále padly 1:4, do hry o medaile jdou ženy USA. Více čtěte ZDE>>>
HOKEJ: „Jsme trochu zklamané, ale jsem hrdá, co jsme předvedly. Překvapily jsme naším výkonem hodně lidí. Ameriku jsme zaskočily. Po prvních pár střídáních jsme zjistily, že se s ní dá hrát. Nevyšlo to, ale jsem opravdu hrdá. Před gólem se mi to otevřelo, měla jsem před sebou prázdnou bránu, šlo o to jen to trefit. Co se týče výkonu naší gólmanky Kláry Peslarové, je jedna z nejlepších na světě. To, co předvedla, bylo něco úžasného a děkuju jí za to. Poprvé jsme hrály proti USA. Byl to zážitek, na který jen tak nezapomenu,“ uvedla bezprostředně po utkání s USA (1:4) v rozhovoru pro Českou televizi autorka jediné české trefy Michaela Pejzlová.
