Závod na 50 kilometrů? Nemůžu říct, že bych se těšil, příznává Jakš

Tělo už naznačuje, že toho má dost. Martin Jakš ale v sobotu na start půjde, aby dal razítko na své probuzení. Před rokem na mistrovství světa v Lahti si právě na padesátce, ač tehdy v bruslení, zvedl své maximum na velkých závodech čtrnáctým místem. Cíl posunout se v Pchjongčchangu zase výš, který si vytyčil s finským šéftrenérem Ilkkou Jarvou, už zvládnul.

„Skiatlon byl výborný. Říkal jsem si, jestli je to i tím, že se jelo v přední skupině, že to bylo dobré na psychiku. Myslím, že jsem si tam hodně hrábnul,“ hodnotí Jakš. „Zdálo se mi, že na patnáctce mi něco chybělo. Nebyl to projev plný síly, bylo to trochu trápení. Byl jsem z toho špatnej. V týmovém sprintu jsem byl opatrný, ale jelo se mi dobře. Věřím, že na poslední závod to bude dobré.“

MARTIN JAKŠ V PCHJONGČCHANGU

ZÁVOD	UMÍSTĚNÍ
Skiatlon	9.
15 km bruslením	10.
Štafeta	10.
Týmový sprint bruslením	7.

Na padesátce v olympijském areálu Alpensia ho v sobotu čeká těžká dřina, to je jasné. K zátěži posledního olympijského závodu se přidává nepřítel přímo ve stopě.

„Kdyby byla tvrdá stopa, tak klasika by mohla být pěkná. Na druhou stranu, tady je pořád taková moučka a moc to nejede. Bude určitě hrozně těžké,“ ví Jakš. „Občas jsou tam místa, která nejedou. Sníh je zmrzlý, ale to přemrzlé nemá zrno, rozpadne se to do moučky, která je ještě špinavá.“

Takovéhle podmínky občas bývají na slavném Holmenkollenu. V roce 2012 tam Jakš na klasické padesátce na špinavých skluznicích vydřel cenné jedenácté místo, jen deset sekund za vítězem.

„Když jsem sem přijel, měl jsem pocit, že často býval podobný sníh v Oslu,“ přitakává Jakš. „Nad městem, že tam jde trošku špína. Tady je to možná trochu písek, je vidět, že je špinavý, tam se mi zdá, že je to občas podobné. Servis tady odvádí výbornou práci, doufám, že se to na padesátce sejde a bude dobře namazáno.“

V maratonu si Jakš opět ověří, kam až se s trenérem Jarvou dostal ve společném projektu oživit svou kariéru. Od loňského léta zažil znatelný posun v připravenoti horní části těla. Zároveň vždy býval typem závodníka do tratí, kde nestačí pouze hrubá síla soupaž, ale lze tam uplatit lyžařskou klasickou techniku.

„Je to krásná klasická trať. Nejsou tady extrémní kopce, jsou tady dva takové, kde když dojdou síly, tak se jde do stromečku. Ale když je dobře namazáno, dá se jet skoro všechno rovně. Jestli bude takováhle podmínka, bude to tady krásná ukázka klasiky,“ věří Jakš.

„Já jsem v klasice býval lepší. Letos jsem měl cíl se připravit na patnáctku a skiatlon. Bylo tam víc toho bruslení. Klasika šla trošku do pozadí, ale možná fakt jen v těch speciálních trénincích.“

Jednu výhodu proti předchozím zimám ale Jakš má. I díky Jarvově novému přístupu vydržel zdravý celou olympijskou sezonu. I proto může v posledním závodě znovu útočit na další výsledek, který by českému běžeckému lyžování zase vrátil kousek cti.

„Padesátka je taková královská disciplína,“ usmívá se Jakš.