Zná ji velmi dobře. Stál u jejích začátků, vychoval ji a spolu s manželkou i trénoval. A to i ve chvílích, kdy ona sama trucovala. „Má takové nešvary, že chodí všude pozdě, ale jinak je to vzorná dcera,“ říká o biatlonistce Gabriele Soukalové její otec Karel Soukal.
Sám dříve skákal na lyžích a aktuálně trénuje srbský biatlonový nároďák. Jeho dcera začne za tři dny bojovat o medaile na ZOH v Soči.
Olympijské hry v Soči, Gabriela Soukalová a možná medaile? Rovnice, nad kterou se její otec Karel Soukal lehce zasmuší. „Když se o tom mluví, tak se to nepovede. Proto toho raději nechme. Šampus dopředu určitě kupovat nebudu,“ říká.
Opatrný přístup. Přesto se z jeho dcery za necelé dva roky stala hlavní hvězda českého biatlonu. Osm vítězství (čtyři letos) a pozice čtvrté ženy letošního Světového poháru dělají z Gabriely Soukalové jednu ze spolufavoritek zimní olympiády.
„Asi už teď bylo trochu přesoukalováno,“ pousměje se její otec a doplňuje. „Gabče se teď dařilo, takže byla všude v médiích, nicméně si myslím, že už jí to trochu začalo vadit. Umí se chovat, takže to na ní člověk nepozná, ale občas si postěžovala, že by to mohlo skončit,“ míní.
Velký zájem a s tím související tlak dobře zná. Kdysi skákal na lyžích, v současné době je trenérem srbské biatlonové reprezentace a vedle vypiplání své dcery trénoval Jitku Landovou, Evu Puskarčíkovou nebo Tomáše Krupčíka.
Od utíkání do lesa už skoro dospěla
Gabriela Soukalová , to však byla rodinná kapitola sama pro sebe. Jednak proto, že ji trénoval společně s manželkou, stříbrnou olympijskou medailistkou v běhu na lyžích (1984), jednak proto, jak se jim tehdy vzpírala (odmítala startovat nebo se schovávala v lesích).
„Samozřejmě je teď příjemné vidět, kam to dotáhla. Hodně se ale změnila, je zodpovědnější. Jako závodnici už jí není moc co vytknout. A jestli dozrála? Ještě ne, ale nemá k tomu daleko,“ říká Soukal, podle něhož jí pomohl i žlutý dres vedoucí závodnice SP, který sedm týdnů nosila.
„S tlakem se vyrovnala dobře. Řekli jsme jí, že když se daří, je to pěkné, ale když to skončí, tak se svět také nezboří. Už po loňské sezoně, kdy vyhrála v Pokljuce a pak třikrát v Chanty Mansijsku, jsem tvrdil, že i kdyby už nic nevyhrála, bylo to pěkné,“ vyprávěl zkušený trenér a dodal: „Předtím o tom hodně přemýšlela, teď už to však hází za hlavu. Ví, že když nad tím moc dumá, že jí to škodí.“
O radu si podle něj řekne, ale blíže má v rodině spíš k mamince. Řeší s ní jak úspěchy a neúspěchy, tak i regeneraci a únavu po tréninku. Taky přechod k trenérovi Ondřeji Rybářovi.
„Bylo tam asi nějaké napětí v družstvu s holkama, tak jí to asi nějak poradila maminka. Já jsem v tom prsty neměl. Je ale vidět, že se po tom přesunu uvolnila,“ pochvaluje si Soukal a směje se i nad dceřinou tradiční roztržitostí, kdy občas zapomene lyže nebo nestíhá starty závodů.
„Nějaký ten šotek se vždycky vloudí, ale já s ní toho zažil už tolik, že to beru s rezervou. Jen doufám, že se něco ošklivého nepřihodí na olympiádě, aby tím nepoškodila někoho jiného,“ naráží na kauzu ukradených lyží Ondřeje Moravce ze SP v Östersundu.
Pro Soukalovou to bude po Vancouveru druhá olympiáda. První však v pozici, kdy se po jejích výsledcích hledí na biatlon jako medailovou naději. „Připravená je na to dobře, natrénováno má také. Když nedostane nějakou nemoc, mohlo by to přijít,“ dodá Soukal.
