Soukalová do Soči málem neodletěla: Budit mě musel přítel!
Těšila se. A jak? „Taaakhle moc,“ rozpřáhla česká biatlonistka Gabriela Soukalová ruce asi na metr a půl, když se setkala s novináři těsně před čtvrtečním odletem do Soči. Už od příštího týdne zde bude totiž bojovat coby největší naděje o historicky první českou biatlonovou medaili z olympiády. Ačkoliv podle svých slov cestu na letiště málem zaspala.
Panovala u vás cestovní horečka? Jak dlouho jste před odletem spala?
„Asi jen pětačtyřicet minut. Nějak jsem si balila, a pak ještě uklízela, což zabralo nějaký čas. Spát jsem šla asi v 2:30 a v 3:15 už jsem vstávala. Jeli jsme pak hromadně z Jablonce v pět hodin ráno.“
Musela jste si nařídit více budíků?
„Měla jsem jeden, ale víte co, instinktivně jsem ho asi zamáčkla a spala jsem dál. Naštěstí příteli to nedalo, tak se vzbudil a začal do mě strkat, že už mám vstávat, takže mu moc děkuju.“
Přítel vám tak zachránil odjezd na olympiádu?
„Přesně tak.“
S puškou nebyl problém?
„Výjimečně ne. Já jsem ji měla zabalenou den dopředu, pro případ, že bych ji zapomněla. Doufám ale, že třeba Jitka Landová bude hodně obezřetná, protože my jsme často spolu, připravujeme se na tréninky a tak. Snad jsem ji už ale tolikrát zapomněla, že se mi to už znovu nestane.“
Poslední dny před odjezdem jste se také chtěla izolovat. Podařilo se vám to?
„No, zprávy o olympiádě nás bohužel neobešly, ale celkově si myslím, že takový klid od lidí kolem a více času na sebe a přípravu jsme měli. Bylo to snad vydařené.“
Jak teď bude těžké čekat v dějišti týden na to, než olympiáda vypukne?
„To jen tak vypadá. My jsme teď měli tři dny takový volnější režim a zítra zase začne trénink, postupná aklimatizace, seznámení s tratěmi, areálem, střelnicemi a tak. Abychom rozproudili krev v těle.“
