PŘÍMO ZE SOČI | V sobotu on, v pondělí zase jeho spolubydlící z pokoje 5205. Dva dny po bronzu Jaroslava Soukupa přistála na olympiádě v Soči druhá česká biatlonová medaile. Postaral se o ni Ondřej Moravec, který ve stíhacím závodě vybojoval stříbrnou druhou příčku. „Závidět mu určitě nebudu. Jsem za něj rád a přeji mu, ať si to užije,“ usmál se před novináři Soukup.
V sobotu vy, teď Ondřej Moravec. Hezky jste si to prohodili, že?
„No, vystřídali jsme se. Domluvili jsme se takhle. Akorát já jsem nechtěl být tak vzadu.“ (směje se)
Ukazoval jste mu před pondělním startem vaši bronzovou medaili? Motivoval jste ho?
„Jojo. V neděli už asi spal, když jsem dorazil, takže ji viděl teď. Říkal, že se mu líbí a že to zkusí taky.“
To se povedlo, takhle už máte jako biatlonisté bronz, stříbro… a co dál?
„Myslím, že sami tušíte. Na koho to ale padne, to nevím. Uvidíme. Nebo holky teď, že jo?“
Budete je hecovat, že máte už dvě medaile a ony zatím žádnou?
„Jasně. My už jsme si to odbyli, tak ať teď zamakají ony.“
Není to ale tak, že jste si teď na sebe upletli ještě větší bič?
„To si nemyslím. Já to beru tak, že mám splněno a budu si užívat závody. I když ta poslední kola jsou tu tak náročná, že to moc k užívání nebude.“
Čím to, že jste se teď najednou za patnáct měsíců vytáhli až takhle na špici?
„Dobře jsme potrénovali, stačí makat. Je to ale všechno se vším. Trenérem Ondrou Rybářem a vůbec celým týmem. Není to jen o nás sportovcích, ale i trenérovi, servismanech, musí se vše sejít a fungovat. Funguje to.“
A i do mužské štafety nyní půjdete jako dva olympijští medailisté. Vnímáte, že to může zvyšovat i vaší šanci na úspěch?
„Může být, ale každý závod je jiný. Jsme v biatlonu a každá rána může něco stát.“