Cítí se být Anastasie Kuzimová stále Ruskou, nebo už se z ní natrvalo stala Slovenka? Podle trenéra úspěšné biatlonistky Juraje Sanitry a Slovenského olympijského výboru není pochyb, že jí nová vlast přirostla k srdci. „Nasťa miluje Slovensko. Když jsem jí vezl z Itálie do Banské Bystrice, sama od sebe přiznala, že Banskou Bystricu už nikdy neopustí,“ řekl Sanitra ve Slovenské televizi.
Ještě včera se přitom vedla diskuze, zda je Kuzminová skutečně Slovensku vděčná za šanci, kterou od něj dostala. V minulosti ji v Rusku podceňovali a nadějné juniorce nedávali tolik šancí, závodnice proto změnila v roce 2009 občanství a místo rodného Ruska začala reprezentovat zemi, kde žije také její manžel.
„Vyhrát zlatou medaili v mé domovské zemi je velká věc. Mám slovenský pas, ale stále jsem Ruska,“ citovaly Kuzminovou renomované agentury Reuters i AP po výhře v nedělním sprintu. „Tady jsem doma, atmosféra je tak přátelská a každý mi fandí. Cítím se tu velmi dobře,“ měla údajně Kuzminová prohlásit.
Tyto výroky měly velký ohlas. Na podporu Kuzminové se postavilo i vedení slovenských olympioniků. „Celé Slovensko mohlo vidět, s jakým oduševněním zpívala naší hymnu při pondělním ceremoniálu. Na Slovensku se cítí doma,“ uvádí se v oficiálním prohlášení Slovenského olympijského výboru. A nikdo jí nevyčítá ani reakce na vřelé přijetí od ruských fanoušků. „Je samozřejmé, že se v tomto prostředí cítí doma – stejně jako na Slovensku. Člověk se přece může cítit doma i na dvou místech, které jsou jeho duši velmi blízké.“
Druhý olympijský závod Kuzminové tolik nevyšel. Ve stíhačce neudržela vedení a skončila šestá. „Velmi jsem se snažila, promiňte mi. Nešlo to podle plánu,“ vzkázala slovenským fanouškům.
