PŘÍMO ZE SOČI | Zármutek ze čtvrtého místa? Ani náhodou! Gabriela Soukalová byla pyšná na to, co ve stíhacím závodě dokázala. Ze startovní 29. pozice se vyšvihla až těsně pod medailové příčky. Česká bialonistka měla po závodě dokonce náladu na vtípky. "Možná, kdybych si pořád nevytahovala kalhotky, jela bych tak o 0,01 sekundy rychleji," smála se čtyřiadvacetiletá závodnice.
Co říkáte na čtvrté místo?
"Vůbec to nechápu. Všichni se mě ptají, jestli jsem zklamaná, že nemám medaili, ale musím říct, že vůbec. I když to na čas bylo blízko, v cílové rovince je těch pět vteřin docela velký kus. Vyždímala jsem se úplně z celé Gábiny. Už jsme tam nemohla nechat ani půl vteřiny. Možná, kdybych si o dvakrát míň pořád nevytahovala kalhotky, tak bych 0,01 sekundy mohla udělat rychleji. Ale jinak ne.“
Vám dělaly v průběhu závodu problémy kalhotky?
"Dělám si legraci... Máme bílé kombinézy, tak jsme si musely něco pořídit, aby to nebylo moc vidět. Byla jsem opatrná a nechtěla, aby servismani a lidi kolem trati viděli to průhledný. Tak jsem si to pořád musela narovnávat."(směje se)
Na jaké místo jste si věřila před závodem?
"Teroeticky, kdybych dala čtyřikrát nulu, že bych třeba mohla být do desítky. Ale že mi to s jednou chybou dá na čtvrté místo, to byl asi můj největší skok v životě."
Kolik metrů jste potřebovala v cílové rovince, abyste dojela třetí Gregorinovou?
"Kdyby to bylo třeba ještě 500 metrů delší, ujela by mi ještě o pět vteřin. Nedojela bych jí."
Po poslední stojce jste ze střelnice odjížděla třetí ve skupině závodnic bojující o medaile. Co se v závěru semlelo?
"Věřila jsem si hrozně na Toru (Bergerovou). V předchozích kolech mi přišlo, že vůbec nemůže. Měla jsem pocit, že jí vůbec nejedou lyže nebo že není v top běžecké formě. Byla jsem pak hrozně překvapená, když najednou práskla do koní a najednou jsem ji vůbec neviděla. Pořád jsem věřila, že se s ní vyvezu na kopeček, ale ona jak má šíleně frekvenční jízdu, nebyla jsem schopná s ní držet krok."
Kde se závod rozhodoval?
"Na kopečku za střelnicí se dneska lámal chleba, ty holky to tam uměly přejet daleko rychleji než já. Ještě jsem si věřila ve sjezdech. Měla jsem perfektní lyže a já jsem těžká jako blázen, tak jsem doufala, že když to tam pošlu, ještě je dojedu o dva metry. Skutečně jsem je i v posledním sjezdu dojela o dva metry, ale ony pak zase do dalšího kopce ujely. Potom jsem už neměla sílu.“
Vyčítáte si minelu na poslední střelbě?
"Já vůbec. Musím řct, že to byl takový skok... Vím, že vždycky tam je nějaká možnost, ale je to biatlon a prostě poslední položka byla u nás, co jsme tam za sebou stály, o hlavě. Kdo to tam zvládne dát v klidu. Snažila jsem se zachovat klid, ale..."
Na jednu ránu vám tedy vypla hlava?
"Asi. Ale u jiných ran jsem zase měla štěstí. první byla lízaná, takže se to vykompenzovalo a dalo to tu jednu netrefenou."
Jste teď víc v pohodě?
"Určitě, jsem o hodně klidnější. Říkám si, že i kdyby se teď už nic nepovedlo, tak ze mě spadl takový ten kámen, že sice je to brambora, ale i ta je prostě senzační."
