Zklamaný a naštvaný Bank: Hůlkou jsem málem zabil Bodeho holku
PŘÍMO ZE SOČI | Životní šance se lyžaři Ondřeji Bankovi vypařila. Po sjezdu druhý muž olympijské superkombinace se ve slalomu nesrovnal s členitou tratí, kterou vykoumal chorvatský trenér Ante Kostelič. V cíli v deziluzi odhodil hůlku a málem jí poranil manželku Američana Bodeho Millera Morgan.
Dostaly vás emoce?
„V cíli rozhodně. Mně někdo říkal, že si mám ulevit, tak jsem si ulevil. Já to neumím si ulevovat. Takže jsem to mrsknul po lidech. Chytlo se mě to za palec, vylítlo to nahoru. Blbý, no… A málem jsem zabil Bodeho holku. Naštěstí to letělo kolem. Já jsem se šel hnedka omluvit. Bylo dobrý, že jsem hnedka přestal být naštvanej a začal se stydět.“
„Ne. Já dělám ten sport kvůli něčemu. Ale po těch všech věcech jsem v tomhle docela rozumnej. Když jsem šel na start, tak jsem si říkal, že ta pos… olympijská medaile ti je vlastně úplně k hov.. a vůbec to neřeš. Ale prostě to nějak nevyšlo.“
Co teď tedy cítíte?
„Všechno dohromady. Sedmé místo je pěkné, ale… Nevím, jakou větší šanci si mám vytvořit… Je to sport a lyžování je takové. Já jsem věděl, že to nebude jednoduché. Na startu jsem si nemyslel, že stačí sjet a budu tam. Mně slalom tento týden moc nešel. Byl hrozně těžký, záludný. Nebyl jsem schopen se tam poskládat do nějakého rytmu. To byl ten problém.“
Takže jste nejel schválně opatrněji?
„Nebylo to tím, že bych se šetřil, nebo že bych se bál o medaili, která tam visela brutálně ve vzduchu. Ten slalom byl strašně těžký. Pár lidí to drželo a jeli pomalu a jen pár lidí to pustilo a dojeli. V tom to bylo obtížné. A mně se to nepovedlo.“
Nepodlehl jste tlaku z toho, že byla medaile tak blízko?
„Ne, medaile tam samozřejmě visela. Ale já jsem po x zkušenostech věděl, že je to ještě hrozně daleko. O tom to nebylo. Spíš jsem řešil ten slalom. Před závodem jsem dal hodně slalomových jízd, abych se rozhýbal, abych se do toho dostal. Jak jsme se věnovali sjezdu, trošku jsme slalom tolik netrénovali. Většinou mi to nevadí. Dneska stačila na medaili průměrná jízda.“
Konec kariéry? Bank počká do mistrovství světa
Jaká byla ta vaše?
„Nebyla ani průměrná, bohužel…“
Věděl jste na trati, že se naděje vytrácí?
„Věděl jsem, že nejedu dobře. Snažil jsem se tady dole, aby to bylo čistější. Viděl jsem kluky. Ten, kdo nejel aktivně, dostával hodně moc. Ten, kdo jel aktivně, tak často vypadával. Ale dalo se jet úplně v pohodě rychle. Čtrnáct dní zpátky jsem jezdil slalom v pohodě na zlatou. Ale teď mi to tady nešlo.“
Ztratil jste trochu hlavu?
„Samozřejmě, že mě atmosféra pohltí. Baví mě to.“
Poněkolikáté jste po všech vašich zraněních byl blízko k medaili, je sport spravedlivý?
„To bylo možná to, proč jsem dva roky trénoval vlastně zbytečně, protože jsem byl furt zraněný, nemocný. Cítil jsem tam takovou nedokončenou kapitolu. Že jsem v lyžování neukázal, co jsem měl ukázat. No, tak to tam pořád je. Já jsem rád. Sedmé místo je super, kdybyste mi to řekli ráno, tak bych byl spokojený. Byl to hezký den.“
S hořkým koncem?
„No… Sladko-hořkým. Nevím, jestli se to dá říct. Jasně, byl jsem sedmej. Ale zase půl dne se mě tady kluci báli, chodili kolem mě, zdravili mě. Zase jsem byl jejich kámoš.“
Vydržíte ještě aspoň do příštího mistrovství světa v Coloradu?
„Bylo by to hezký, ten Beever Creek příští rok by mohl být zajímavý. Sjezd mi tam vždycky šel. Tam musím počkat, až se to všechno uzavře.“
