Němcovou šokovalo setkání s Jordanem

Z olympijského turnaje v roce 1992 si tehdy s československým družstvem přivezla šesté místo, ale na setkání s legendou nezapomněla.

Když se řekne Dream Team, co vám naskočí v hlavě?
„Nejlepší družstvo, které kdy na olympiádě bylo. Všechny hvězdy, Jordan, Magic...“

Tenkrát jste měla po první sezoně ve francouzském Clermont Ferrand. Jak jste vzhlížela k americkým basketbalistům v době, kdy ještě čeští fanoušci neměli kde sledovat NBA?
„Hodně. Všichni, kterých jsem se ptala, jen vyhrkli: Jordan, Jordan! Byli z něj úplně hotoví. Bylo to něco úplně speciálního.“

Když jste odjížděla do Barcelony, byla jste v očekávání, že některou z hvězd potkáte?
„Každý o tom asi snil. Problém byl, že oni nebydleli v olympijské vesnici, ale v hotelu. Když jsme se dostali na nějaké jejich zápasy, byli jsme unešení. Aspoň teda já, mladičká, mně bylo necelých dvacet. Koukala jsem na basket, ale musím přiznat, že i na chlapy. (smích) Na druhou stranu jsem byla úplně paf, když jsme viděli ve vesnici třeba Kukoče, v té době to byl taky Pan hráč. Takže brada na zemi a: Hele, hele! To je Kukoč! A Petrovič!“

V hledišti jste sledovala i finále. Jaké to bylo?
„Seděli jsme tři metry za americkou lavičkou, měli jsme všechny jako na dlani. Navíc na jeden z předchozích zápasů jsme šli vchodem pro hráče a já tam na schodech potkala Jordana s jeho miminem v ruce. Byla jsem úplně v šoku! Ježíš, já viděla Jordana! (smích) Krasavec, no. Ne že by to byl kdysi můj vzor nebo idol, ale líbilo se mi na něj koukat na videu. A když o něm všichni mluví, je všude na reklamách, to víte, že se vám roztluče srdíčko...“

Utkvělo vám něco v paměti při pohledu na americkou lavičku?
„Byla jsem nadšená, jak to prožívali. Skákali, mávali ručníkama. Byla jsem z toho vyvalená, to se u nás nebo ve východní Evropě nevidí. A basket, jaký předváděli, to bylo něco úžasného. Nezapomenutelný zážitek.“

Vnímali jste ve výpravě, jaký cirkus odstartovali? Mluvilo se o nich třeba u jídla?
„Ve vesnici to ani tak cítit nebylo, protože bydleli mimo. U hotelu vím, že stáli fanoušci od rána do večera a chtěli je fotit. V hale na ně bylo narváno, na jiné zápasy chodilo lidí daleko míň.“

Měla jste v Dream Teamu nějakého oblíbence?
„Každý z těch hráčů měl pro mě něco. Nedívala jsem se jen na jednoho. Basket vnímám tak, že je pět lidí na hřišti, líbí se mi hezké akce, střely, finty, u chlapů pěkné smeče. Třeba Magic mohl přihrávat poslepu a vždycky byla nahrávka přesná. Jordan to je technika, střelba z jumpu. A pak ty jejich akce, rychlé protiútoky...“

Potkala jste některého z šampionů později, už jako hráčka Clevelandu, třeba při společných exhibicích All Star?
„S Magikem mám dokonce fotku, a trochu jsem s ním i mluvila. Ale jen ve smyslu, za koho hraju a podobně.“

Někteří protivníci dokonce prosili o podpisy ještě před zápasem a nechávali se společně vyfotit. Co tomu říkáte, měla jste i vy někdy takovou potřebu?
„Já teda ne. Po tréninku nebo zápase možná jo, takhle jsem získala společnou fotku třeba s koučem Philem Jacksonem nebo Kobe Bryantem. Ale to bylo tím, že jsme kolem sebe procházeli v hale. Že bych se za někým hnala, to ne. Navíc před zápasem!“