Peking trápí ovzduší a velká vlhkost

A k tomu pořádná pecka, již tělo dostane při vstupu do zledovatělých klimatizovaných prostor. Sportovci se musejí v jinak skvostně „načančaném“ olympijském Pekingu připravit i na potíže.

Pyšná čínská metropole je na sportovní svátek dokonale nachystaná. V olympijské vesnici nechybí zeleň a fontánky nebo věčně se usmívající dobrovolníci.

Snaží se vám se vším pomoct a i když je nějaký úkol dostane do úzkých, přetrhli by se, jen aby vám vyhověli. Jenže s něčím nehnou ani oni…

Smog
Už je to omletá písnička. Ale teprve když člověk smogem zahalené město uvidí na vlastní oči, pochopí… „V minulých dnech to bylo lepší.

Už jsme si říkali, že je to na dobré cestě. Jenže pak zase přišlo výrazné zhoršení,“ říká šéflékař české výpravy Jaroslav Větvička.

Jak bude, podle něho moc závisí na tom, jak fouká vítr. Stačí, aby vykoukl ze svého pokoje a vidí, co se bude dít.

„Když jsou stromy ohnuté doleva, je to super, protože fouká z východu a smog odežene nad moře. Jakmile ale fouká od západu, drží se vzduch mezi městem a horama a je zle,“ říká Větvička.

„Normálně už by se měl v takovém případě nosit respirátor,“ přiznává lékař. Na to zatím nedošlo. „Pětadevadesát procent lidí si řekne, že to tady páchne, ale když normálně chodí venku, nic se neděje.

Je ovšem pravda, že v úterý se řada z nás probudila s tím, že nás škrábe v krku a pálí oči,“ dodává Větvička.

Vlhko a změny teplot
Slunce není většinou vidět, ale parno je příšerné. Tričko je ihned promočené, jako v nějaké obří prádelně. „Vlhkost vzduchu je 95 procent, což už je moc,“ přitakává Větvička. „V největším vedru se ani nedá trénovat. Mohly by se objevit příznaky dušnosti.“

Navíc se organismus musí vypořádat s nevídanými výkyvy teploty. V autobusech a společných prostorech jsou nastavené na méně než 18 stupňů.

Rozumně si počíná a návod ostatním dává střelkyně Kateřina Emmons, velká medailová naděje. „Na pokoji jsem klimatizaci jednoduše vypnula. Radši se v noci trochu zpotím, než abych nastydla,“ vysvětluje.

Doprava
I když jsou v Pekingu vytvořené speciální olympijské pruhy, autobusy v nich jezdí velmi pomalu. Na tachometru mají 55 kilometrů v hodině, kolem nich se přitom další auta prohánějí mnohem rychleji.

Takže při transportu na vzdálená sportoviště, třeba veslařský nebo kanoistický kanál, to chce pořádnou dávku trpělivosti.

„Doprava je hrozně pomalá,“ posteskla si i kajakářka Štěpánka Hilgertová, která absolvuje pátou olympiádu. A to už řidiči začali v posledních dnech jezdit rychleji, třeba i sedmdesátkou…

„Na každé poradě neustále dokola zní stejná otázka – proč nejezdí autobusy rychleji? Odpověď je stejná, je to kvůli bezpečnosti. Ta je tady na prvním místě,“ tvrdí šéf české mise František Dvořák.

Kontroly
Před každým vchodem stojí člen ochranky nebo policista. Opravdu před každým. „S Turínem se to třeba vůbec nedá srovnávat, tam vás pustili skoro kamkoliv,“ říká mluvčí výpravy Jan Martinek.

„Ve vesnici se ale aspoň cítím opravdu bezpečně. Protože vím, že se sem nikdo nedostane,“ bere to s úsměvem střelkyně Emmons.