Prokop: Jezdil bych pořád dál

Na středeční začátek se připravuje uvolněně. A že může být černým koněm závodu a sáhnut i po medaili? Tím se už vůbec netrápí.

„Nějakým favoritem určitě nejsem. Možná tak ten černý kůň, někde počkat jak se situace vyvine. Já budu spokojený hlavně s umístěním ve finálové osmičce,“ říká.

Přivezl jste si na to formu?
„Snad jo, soudě podle prvního ježdění. Cítil jsem se dobře, dařily se mi starty, tak proč ne.“

Vnímáte to podobně jako olympijský předseda Milan Jirásek, který říkal, že v BMX se může stát cokoliv, protože je to nová disciplína a nikdo neví co čekat?
„Tak to určitě. Třeba Jana Horáková mezi ženami má určitě šanci na medaili. U nás chlapů je to trochu jiné, je nás tam víc. Jak říkám, já se zaměřím hlavně na kvalifikaci, abych prošel tím sítem.“

Pozorujete na sobě i na okolí, že olymiáda je pro váš sport jako pro nováčka něčím výjimečným?
„Já vám nevím... Mně to naopak přijde, že to všihcni berou jako další Světový pohár. Je to tady stejný, jako vloni na svěťáku. Akorát výsledky jsou v rámci olympiády. Atmosféra, trať, lidi kolem, i ten komentátor, to je všechno stejné, taky lidi, co dělají rozhovory, jsou stejní Američani jako při Světovém poháru. Je to jedna velká komunita a ta se zkrátka přestěhovala sem.“

Žádné mrazení z národního dresu?
„To asi jo, ale to bude tak jediná změna. Být olympijský sportovec je čest, závodit však budeme stejně.“

Tohle mají všechny adrenalinové sporty podobné, že? Třeba snowboardisté taky víc prožívají svoji partu a ne to, že jsou na olympiádě.
„Je to možné, že tyhle free sporty to tak mají. My jsme jako BMX Downhill patřili několik let pod X-Games, já jsem taky jezdil X-Games, tam možná patříme víc. Teď ale současným pojetím, myslím hlavně superkrosovými dráhami, jsme zase blíž ke kořenům bikrosu. Všechno jsme atleti, kteří na olympiádu poctivě trénujeme a snažíme se podat co nejlepší výkon.“

Vidím, že jste si i kohouta na hlavě nechal nabarvit na modro, v národní barvě.
„Ne, to není národní barva, už jednou jsem to tak měl. Nejsem takový nacionalista, abych si na hlavu dělal modré, bílé a červené pruhy. Líbí se mi to, tak proč ne.“ (úsměv)

Jak vám vyhovuje trať, na které se pojede?
„Je stejná jako vloni, možná jenom trochu rychlejší, protože si sedla. A vyasfaltovali na ní jednu zatáčku. Je hezky uválcovaná a vyhovuje mi mnohem víc než vloni. Taky mně o hodně víc baví. Hodně se skáče, je zábava a vyloženě si to užíval, když jsem na ní trénoval. Chtěl jsem jezdit pořád dál, ale trenér mi řekl, ať se na to vykašlu, že máme ještě zítra trénink a ať toho nechám. Tak jsem slezl.“

Je tam nějaký záludný bod?
„Určitě se najde na každé rovince. Když na skok najede víc lidí pohromadě, může se stát cokoliv.“

Na kole sedíte i teď, na parkovišti. Jezdíte na něm pořád?
„Přepravujeme se tady autobusem, ale ve vesnici jezdím na kole, Nebaví mně chodit pěšky.“

A zablbnete si občas na něm?
„Ani ne, není na čem. Že bych do jídelny jel po předním a z jídelny po zadním kole, to ne. Jenom si tak vyšlapávám.“