Amputovaná plavkyně pomýšlela na víc
Když se na olympijské hry kvalifikovala, plakala štěstím. Včera, v cíli vytouženého závodu na 10 kilometrů, měla plavkyně Natalie du Toitová na krajíčku znovu. Tentokrát vzteky.
Skončila šestnáctá. Zklamalo ji to. Žena, která plave mezi zdravými bez levé nohy, pomýšlela na víc.
Pro mnohé je hrdinkou už jen proto, že se na Hry kvalifikovala. Stejně jako stolní tenistka Natalie Partyková z Polska, hrající bez ruky. Jihoafričanka du Toitová, finišující o pouhých osm míst za Janou Pechanovou, její počin rozladil.
„Jsem zklamaná. Nebyl to dobrý závod. Chtěla jsem být do pátého místa,“ řekla. „Plavec by neměl hledat výmluvy. Snažila jsem se, ale nemohla jsem se pořádně hýbat.“
Vlajkonoška svojí výpravy, která o nohu přišla před sedmi lety při nehodě na skútru na cestě z tréninku do školy, bude startovat ještě v září na paralympiádě. Tam je hlavní favoritkou. Sama ale chtěla víc.
Zatímco její krajan Oscar Pistorius, bez obou nohou běhající s protézami, na olympiádu nemohl, plavkyni nestálo po úspěšné kvalifikaci. Při sportu protézu nepoužívá. „Je skvělá. Hrozně odvážná, už jenom tím, že se mezi nás nestydí. Nevím, jak líp to říct, než že je prostě dobrá,“ pravila i Pechanová.
Sama nastoupila s jiným handicapem, dva dny ležela s teplotou a pila horký čaj. Padla na ni slabost. „Cítila jsem se špatně, měla jsem toho dost. Musela jsem si nechat síly na finiš, víc to nešlo,“ litovala. „Čtyři roky práce jsou v háji...“ smutnila.
Závod ve vodním kanálu nedaleko Pekingu přinesl jako obvykle mnoho soubojů, kopanců, strkání. Horká voda vařila plavkyně jako polévka. „Hodně holek si vzalo nové typy plavek, ale já myslím, že ten materiál nevětrá. V tom bych se upekla,“ dumala Pechanová.
V tvrdé bitvě brzo nebylo poznat, že mezi dravými rybami v plavkách kličkuje jedna bez končetiny. „Vím, že v balíku s dalšími je to nebezpečné. Ale musíte se tam udržet, jinak ztrácíte tempo. Já přece nechci nic zadarmo,“ tvrdí sama du Toitová, která prý měla problémy s bójkami. Snad kvůli tomu, že bez jedné nohy nemůže tak rychle manévrovat, do nich v těsných zatáčkách narážela. „Na handicap jsem se nikdy nevymlouvala a dělat to nebudu ani teď. Chtěla jsem být lepší, ale zároveň jsem si splnila sen a to se mnou zůstane,“ pravila vyrovnaně.
