Šebrle: Prostě to byl špatnej rok

Zdrcen zdravotními problémy a bez formy se protrápil k šestému místu ve výkonu 8241 bodů. Jeho olympijská mise tím ale nekončí. „Nejstarší už jsem byl teď. V Londýně to nebude nic nového,“ řekl Šebrle, celkem šestnáctinásobný medailista z vícebojařských vrcholných akcí.

Jste hodně zklamaný?
„Bez formy nemůžu čekat medaili. Ať už to bylo zapříčiněné sezonou, aklimatizací, kašlem, zraněním. To si přeberte asi sami. Každý na to může mít úplně jiný názor. Ani mě to není jasný, čím to je. Bez formy se závodit nedá.“

Bylo těžké tento desetiboj dokončit?
„Dokončit to bylo těžký. Hlavně po oštěpu. Já jsem už cítil druhý den ráno, že jsem měl snad dvěstěkilový nohy. To nevěstí nic dobrého. Každou disciplínu jsem čekal, že se stane ten zázrak a najednou mi to půjde. A ony se zázraky nedějí. Holt podělaná sezona se třemi zraněními, s kašlem na konci, nemůžu chtít víc.“

Byl pro vás problém se v olympijském závodě nahecovat, když byla medaile pryč?
„Je to olympiáda. Já jsem chtěl bojovat o každé místo. Už jsem přijel, tak se na to nevyprdnu. Bojoval jsem v každé disciplíně. I na patnáctistovce, do které jsem neměl vůbec chuť, ale nechtěl jsem být šestej.“

Američan Bryan Clay dlouho závodil v tempu útoku na váš na světový rekord, měl jste obavy?
„To ne. Bryan musí mít před závěrečnou patnáctistovkou náskok na svěťák trošku větší. Je typ, který nikdy nepoběží pod čtyři minuty čtyřicet. Tam bylo jasný, že na světový rekord neútočí. Ale myslel jsem si, že nějakých 8950 bodů udělá.“

Kdy jste přestal věřit v medaili?
„Asi po těch překážkách to bylo jasný. Pak jsem si říkal: Kurňa, hoď čtyřicet osm. Kdo ví, jak se to vyvrbí. Prostě to nešlo.“

Víte proč?
„Že bych to věděl na sto procent, to ne. To bych se toho příště vyvaroval a vyhrál bych. Taky bych už asi nevyhrál…Ale minimálně bych měl medaili. Třikrát být natržený, to není dobrá sezona. Tam to chybí strašně v rychlosti. Ve chvílích kdy nepotřebuju běhat volně, ale jít nějaké závody naplno a vyšťouchnout to. Největší formu jsem tady měl první čtyři dny. Kdyby se závodilo tehdy, bylo to asi o něco lepší. Ale to je kdyby. Tenhhle závod jsem prohrál ve Valencii.“

Tam jste si na březnovém halovém mistrovství světa poprvé natrhl sval a svalové problémy jste pak měl ještě dvakrát. Věděl jste už tehdy, do jaké míry to ovlivní vaši přípravu na olymiádu?
„Když jsem se tam narval, říkal jsem si: Je to v háji, příprava na olympiádu se posune. Když jsem se natrhl podruhý, nebylo by to tak zlý, kdybych se nenarval potřetí…“

Není problém jinde? Co třeba změnit trenéra?
„Ne, v žádném případě!“

Necítíte stereotyp?
„Ne, ne, ne. Byl jsem v háji kvůli sportcentru. Místo přípravy jsem lítal.“

Vyčítáte si to?
„Byla to příležitost, vzal jsem ji. Je mi přeci jen třiatřicet.“

Myslel jste vážně vaši předstartovní glosu, že kdybyste v Pekingu skončil bez medaile, mohla by to pro vás být motivace pro Hry v roce 2012 v Londýně?
„Smrtelně vážně. Už teď jsem byl nejstarší, takže v Londýně mě už nečeká nic nového. A když budu zdravější než letos…“

Nemáte strach, že se letošní situace může opakovat?
„Byla to shoda spousty náhod.... Prostě to byl špatnej rok.“

Takže Roman Šebrle ještě neodešel?
„V žádném případě. Mám jen motivaci ukázat, že na to ještě mám.“

Platí, že byste v Londýně rád nesl českou vlajku na slavnostním zahájení Her?
„Platí. V Londýně chci nést vlajku.“

Neláká vás působit v roli vlajkonoše i při nedělním zakončení Her v Pekingu?
„Na zakončení vlaku stoprocentně neponesu. Dělal jsem to dvakrát a to stačí.“

Jak moc sil vás bude stát, vydržet až do Londýna?
„Nevím, nemá cenu, abych vyprávěl, jak se mi dobře trénuje, jak mi to kolikrát běhá. To by bylo zbytečné štěpení pusy. Uvidíme příští rok.“