Přeskočit Velký taxisův příkop, zvládnout trať Velké pardubické. Takový byl sen dostihové jezdkyně a trenérky Heleny Blažkové (37 let). Splnila si jej. I když ne tak úplně podle původních představ. Přes Taxis neskákala na koni, ale po svých. Před rokem bez speciální přípravy zazářila v závodě Gladiator Race, na mistrovství Evropy pak sahala po medaili a teď se chystá na říjnové mistrovství světa v OCR (extrémní překážkové běhy) v Londýně. „V dostizích jsem si sáhla na dno po psychické stránce. Tady si sahám na dno fyzicky. A neskutečně mě to baví,“ říká Blažková.
Ke specifickým závodům se Helena Blažková, druhá z Českého derby 2002 s College Classicem, dostala náhodou. „Z recese,“ vzpomíná na svoji první přihlášku. „Když se Gladiator Race chystal loni v zimě na pardubickém závodišti, tak jsem si hned říkala, že si to přece jako trenérka dostihových koní musím vyzkoušet. Do té doby jsem vůbec netušila, že takový sport existuje a jak je náročný.“
Váňa: Ženská by zdržovala
Když si začala zjišťovat podrobnosti, znejistěla. „Ježišmarjá! Co tam budu dělat? Nicméně jsem už byla přihlášená, tak jsem do toho šla.“ Vyburcoval ji ještě jeden moment. Na závod skládal tým žokejů i Josef Váňa. Potřeboval najít čtyři členy, dlouho měl jen tři. „Katča Mandysová z Dostihového spolku Pardubice mu říkala - hele, je tam ještě přihlášená Helča Blažková. A Pepča Váňa reagoval, že bych prý kluky jenom zdržovala. No... byla jsem nakonec rychlejší než všichni čtyři. O sedm minut.“
Váňa do svého týmu angažoval Jana Kratochvíla, Sertaše Ferhanova, Patricka Boekhouta a Marcela Nováka. Šlachovité borce zvyklé na dennodenní dřinu s vymakanou fyzičkou. „Oni šli v týmu a mohli si na překážkách pomáhat,“ připomíná Blažková. „Já šla sama. A stejně jsem byla v cíli dřív. Dělala jsem si pak z Honzíka Kratochvíla legraci, že se už ani nemusí vracet k Pepčovi Váňovi do práce. Říkala jsem mu, že až šéf výsledky zjistí, tak mu dá na hodinu výpověď.“
Výsledek ji šokoval. A nebyla sama. Mezi ženami skončila šestá, čas měla rychlejší než slušná řádka mužů. „Hned se mě tam lidé, kteří se těmto závodům věnují, ptali, jak dlouho prý trénuju. Když jsem jim řekla, že jsem si šla jen párkrát zaběhat, tak byli docela překvapení. Říkali, že bych se tomu měla věnovat i dál. Takže mě do toho tak trochu naverbovali.“
Šaty a podpatky, nebo bahno?
Blažkové se prolínání dvou naprosto odlišných světů líbí. Na dostizích bývá k vidění ve stylovém klobouku, v šatech, na vysokých podpatcích. Elegantní dáma. Na gladiátorských závodech se pro změnu doslova po uši brodí bahnem. „Jakmile doběhnu a odbahním se, hned zase skočím do šatiček a dělám ze sebe dámičku,“ směje se Blažková.
V jaké roli cítí lépe? „Hele, jak kdy. Docela ráda se hezky oblíknu a vyrazím na podpatcích. Ale když si pak v teplákovce sáhnete na dno svých možností, jste samá modřina a druhý den vás všechno tak strašně bolí, tak to má taky něco do sebe. Tohle jsem spíš já. Když chci být za dámičku, musím se víc snažit.“
Extrémní překážkové běhy jí zachutnaly. Postupně zkouší další a další. Kvalifikovala se na mistrovství Evropy v Dánsku, kde byla mezi ženami v kategorii 35 - 39 let čtvrtá na tříkilometrové i patnáctikilometrové trati. V konkurenci zhruba šedesáti závodnic. Postupně se snaží zvládat i ty nejtěžší překážky.
V Lysé nad Labem si vedle stájí na pozemcích rodiny Brynychovy vybudovala malý tréninkový areál. „Kruhy, šplh, překážky, převracím si tam pneumatiky,“ vypočítává. „Taková malá přírodní tělocvična. Ale nejlepší trénink jsou závody. Jak mám skočit proti čtyřmetrové zdi? Jak se na ni rozběhnout? Jak se přes ni dostat? Prostě se učím za pochodu. Třeba na patnáctý pokus, ale nevzdám to!“
VIDEO: Podívejte se, jak vypadalo mistrovství Evropy Spartan Race
Majitelů měla plné zuby
Ledové brody nebo hluboké bahno jí nevadí. „Před prvním závodem jsem se snažila trochu otužovat, voda často bývá hodně studená,“ popisuje. „Když se do ní musíte ponořit až po hlavu, tak je to kolikrát těžké rozdýchat a uklidnit tepovku, tuhnete. Ale když se vzpamatuju, nevadí mi to. Do každé kaluže skočím a plavu. Spousta lidí se trápí a brodí, já prostě plavu. Tím získávám.“
Blažková s úsměvem říká, že sama trénuje s podobnou vervou, jako když se na dostihy snažila připravit koně. „Já na ně byla dost náročná a sebe trénuju podobně. Dvoufázové tréninky, piluju univerzálnost. Ale přiznávám, jednodušší bylo připravit koně. Na druhou stranu, já jsem v závodě sama za sebe. Koně připravíte, dáte jej do dostihu a pak se to třeba nepovede žokejovi, nebo jej někdo jiný strčí a výsledek je pryč.“
Gladiátorským závodům se věnuje i proto, že po minulé sezoně výrazně omezila dostihové trénování. Potřebovala si psychicky odpočinout, vyčistit hlavu. „Ambiciózních majitelů už jsem měla plné zuby,“ hlásí na rovinu. „Nechala jsem si v tréninku jen dva koně (Cool Whiskey a Limonade), protože to chci dělat z lásky a srdcem. Ne jenom v nervech, že koně musí, musí, musí. Byla jsem pod tlakem a zjistila jsem, že chci dělat i něco jiného, než jen být od rána do večera u koní a život takhle proflákat. Syn a přítel mě podporují, rozjela jsem i novou práci. Otevřela jsem si úklidovou službu, takže toho mám dost. Na závodech si uklízím i hlavu, tak uvidíme, co bude dál.“
