Chtěl se vším praštit. Dostihový trenér Pavel Tůma (36 let) už měl dost nekonečného stresu, druhých míst a nešťastných zranění. Svému šéfovi Jiřímu Charvátovi, pro něhož ve Dvorcích na Bruntálsku připravuje špičkové koně do elitních dostihů, napsal výpověď. „Nedával jsem to, nešlo mi to, byl jsem na lidi mrzutý,“ líčí Tůma v rozhovoru pro iSport. Jeho rezignace nakonec vyzněla do ztracena. A Tůma v neděli k prestižním triumfům v zahraničí a k Českému derby přidal i trofej pro vítěze 128. ročníku Velké pardubické steeplechase s Českou pojišťovnou.
Řekl dvě tři povinné věty do televize a pak se vytratil ke koním. Do ústraní, do relativního klidu. Jak to jen šlo, sednul do auta a z Pardubic vyrazil do Dvorců. „Sebral jsem pohár, koně a domů,“ usmívá se Tůma. V šest hodin ráno už byl se svým týmem zase v práci. Pohár zabalený v krabici vedle gauče, na kterém ve stájích přespává. Ve skromném kamrlíku už není na pohár na poličkách místo. „Něco najdeme.“
Jaké to je, vzbudit se jako vítěz Velké pardubické?
„Ono to vypadá, že se extra neraduju nebo že jsem namyšlený a neprožívám to. Nejsem u koní tak dlouho, ale všimnul jsem si, že každý úspěch je dvakrát tak potrestaný. Když jsme vyhráli Velkou cenu Slovenska, tak mi po dostihu volaly holky, že se nám doma zabil kůň v ohradě. Po loňském Derby jsme měli doma další průser. Zatím jsem po každém velkém úspěchu dostal přes prsty. Jo, jsem rád, kůň je zdravý a stáj nehoří, takže dobrý. Ale musíme stát nohama na zemi. Navíc mám šéfa, jakého mám (Jiří Charvát). Velkou jsem vyhrál v neděli a teď nás čeká Zimní favorit, potom pražský Zimní favorit. Velká byla včera, je to pryč... Tak to prostě je.“
Vyhrál jste velké grupové dostihy v zahraničí i České derby. Kam řadíte Velkou pardubickou?
„Já jsem ji kdysi jezdil, byl jsem v ní třetí a pátý s Laneretem. Tohle je velká zásluha Honzy Faltejska, skvěle koně provedl. Jasně, mám z toho radost, ale kdybych neměl ty špatné zkušenosti po předešlých velkých výhrách, tak si to užiju víc. Neříkám, že se teď bojím po každém vítězství, ale zůstávám pokorný.“
Proto jste po dostihu říkal, že největší zásluhu mají majitel a žokej? Jeden koupil super koně a druhý závod skvěle odjel?
„Je to tak. Tzigane je dobrý stroj a měl dobrého pilota. Schumacher by v trabantu taky nikoho nepředjel. A Faltejs (Jan Faltejsek) je borec, Schumacher. Že bych si na tom měl jako trenér připisovat extra zásluhy? To bych musel mít vítězů Velké přece víc, všechny trénuju stejně. Podívejte, mám tady tabuli, kde jen rozdělím magnety, kdo s kým půjde jakou práci. (ukazuje na tabuli u vchodu do stájí) A říct, že dneska půjdete rychle a zítra pomaleji, to zase tak složité není. Navíc se tady o koně staráme všichni společně.“
Počkejte, konkrétně s Tziganem du Berlais jste měl přece trenérské práce dost, ne?
„Šéf to popře, ale když jsme Tzigana ještě jako tříletého hřebce zastavili v hirdách (proutěné překážky), hned volal - prodej ho! Okamžitě, je to ostuda, dostal jsem vynadáno. Stál tam trenér Staňa Popelka a hned říkal, že jej kupuje. Nakonec jsem to nějak zamaskoval a koně jsme si domů odvezli. Ano, byla s ním práce, ale velkou zásluhu na něm mají i žokejové Dušan Andrés a Martin Liška. Kluci, kteří jej zkraje jezdili a nezničili jej. Viděli, že to je pozdní kůň, velký, těžkopádný. Jezdili jej opatrně, proto vydržel. Je třeba taky říct, že když jej šéf koupil ve Francii, byl na začátku u trenérky Helči Blažkové, která jej obsednula, najezdila. My jsme si hlavně dali tu práci, že jsme s ním počkali. Vyplatilo se.“
Je odměna o to sladší, že jste chtěl v sezoně s trénováním končit?
„Ano, už jsem šéfovi poslal mail, že dávám výpověď. Měli jsme spoustu druhých míst, přes dvacet. Tolik jsem jich nikdy neměl. Navíc mám šéfa, pro kterého být druhý, znamená prohrát. To slyším dnes a denně. Koně, co měli vyhrávat, byli druzí. A ti, co měli být třetí, byli šestí. Bylo toho na mě moc. Navíc se nám hodně koní blbě zranilo, měli jsme špatné období. Šéf tlačil, což chápu. Nedával jsem to. Tohle je jeho areál, tak jsem mu říkal, ať to klidně udělá jako Sparta ve fotbale - ať si přivede nového trenéra. Opravdu mi to nešlo, na lidi jsem byl mrzutý. Jo, něco jsme vyhráli, ale Derby nám nevyšlo české, rakouské ani slovenské. K tomu smrťáky doma. Bylo to moc. Tak jsem mu napsal mail.“
Co on na to?
„Napsal mi, že to řešit nebude, že to bude řešit jeho syn. My jsme s šéfem dlouho nemluvili, zjara jsme se trochu chytili a půl roku jsme se nebavili. Jen mi hlásil, že ze stáje odejdu jen tak, že on vyhodí mě. Ne, že já budu odcházet. No...zatím mě nevyhodil.“
Jak jste se vlastně dostal z pozice žokeje k trénování?
„Měl jsem vždycky problémy s váhou. Extrémní, trpěl jsem. Když jsem dojel poprvé Velkou pardubickou pátý (2004), tak jsem to ani nevěděl. To mě musel až trenér Jura Uhl postrčit. Ty vole, běž si pro cenu, byl jsi pátý! Byl jsem tak zničený, žíznivý a hladový, že jsem ani nevěděl, která bije. Skončil jsem s ježděním v roce 2007 a dal se na trénování. Neříkám, že trénovat umím, ale nic jiného mě nezajímá. Já bych ani nevěděl, jak se má zaplatit složenka za elektriku. Spím tady ve stáji na gauči, hned vedle bydlí Trip To Rhodos a Tzigana jsem před Velkou chodil v noci kontrolovat skoro pořád. Jestli je v pořádku. Už jsem holkám říkal, že Trip bude muset uvolnit místo pro Tzigana. Abych měl souseda pořád pěkně na očích.“
Spokojený Marek Stromský: Sice jsme druzí, ale v tomhle závodě je to jako vítězství
Video se připravuje ...
Znovu pátý Josef Váňa ml.: V závěru jsem stále věřil a snažil jsem se, ale pořád jsme byli daleko
Video se připravuje ...
Související články
