TOHLE V TELEVIZI NEUVIDÍTE - Čekala nás 6900 metrů dlouhá deštěm promáčená trať, s dvaceti sedmi překážkami, třemi vodními příkopy a oranicí, která vypadala jako bahenní koupele v lázních Třeboň. Na trati jsme nechali veškeré své fyzické síly, části oděvu a dali jsme opět za pravdu přísloví, že člověk vydrží víc než kůň.
V pondělí 20. září bylo tak ošklivo, že horší nápad než běžet Velkou pardubickou už jsme mít nemohli. Co se dá dělat, koně ji taky běhají za každého počasí.
V útrobách pardubického závodiště se nás ujímá paní Kateřina Mandisová, předává nám potřebné instrukce a mapku, podle které se máme při legendárním dostihu orientovat. Na startu je cítit nervozita a startér má problémy nás udržet v jedné rovině. Start.
Rozvážný náběh na živý plot. Před překážkou se zastavíme a začínáme hledat, kde je proutí nejřidší. A kudy by se dalo prorazit. Jako první zdolává překážku Michal, za ním Václav a jako poslední benjamínek startovního pole v bermudách běžící Honza.
To samé se opakuje na překážce číslo 2. Živý plot s příkopem. Otáčíme se doleva a nabíháme už docela poškrábaní na malý vodní příkop. Hop přímo doprostřed.
Blíží se Taxisův příkop
Celé tříčlenné pole se formuje do řady a blíží se k obávanému Taxisu. Všichni tři jsme věděli z odborných analýz z televize, že naběhnout dobře na tuto extrémně obtížnou překážku není jednoduché. Jezdci ve skutečném dostihu nesmí své koně navádět na překážku ani moc pomalu ani moc rychle. My jsme se snažili naběhnout co nejrychleji, abychom naskočili co nejdál do živého plotu.
„Na Taxisův příkop jsme naběhli moc pomalu, proto jsme se museli překážkou prodrat,“ vypráví redaktoři. • Foto Foto Nedělní Blesk – Dana Kolářová
Když však vidíme obrovitost překážky a hustotu roští, samovolně zpomalujeme, až před taxisem stojíme. Co teď? Každý z nás se s myšlenkami na rytíře ze Šípkové Růženky ponoří do hustého roští. „Tudy ne, tady jsou samý trny, co u vás,“ ptá se Honza. „Tady taky špatný, nemůžu ani dopředu ani nazpátek,“ odpovídá uvězněný Vašek.
Nakonec nás proutí propustí a my vypadneme do příkopu. Náš čas je po zdolání Taxisu 7,25 minuty. V této době už jsou koně u překážky číslo 26. Suchý příkop...
Nejhorší je oranice
Následnou překážku Irskou lavici si všichni tři vychutnáme, protože ta je snad pro člověka lehčí než pro koně. Až doteď jsme si mysleli, že nic horšího než Taxis už nás nemůže potkat. Ale opak byl pravdou. Po překážce číslo 9 – malé zahrádky (koně už jsou dávno v cíli), nás čekala oranice.
Na téhle fotografii se tváříme ještě docela pozitivně, ale to bylo jen kvůli naší fotografce Daně,“ shodují se redaktoři. Skutečnost vypadala úplně jinak. • Foto Foto Nedělní Blesk – Dana Kolářová
Ta oranice, která se během třídenního deště změnila v bahenní močál, do kterého jsme zapadli místy až po kolena. Několikrát se stalo, že nám bahno vcuclo nohu a vrátilo nám ji bez boty. Takže si jistě každý dokáže představit, jak asi vypadal náběh na překážku číslo 10 – anglický skok. Nádech, výdech, záklon a předklon. Asi pětkrát.
Orientace podle mapy
Co nám taky značně znepříjemňuje běh a zhoršuje náš čas, je neustálé hledání v mapě. Ta je navíc čím dál tím víc promočená a potrhaná. Tak se nám stalo, že jsme pobíhali po pardubickém závodišti a křičeli „Do pr..., kde je ta patnáctka.“ Naštěstí jsme ji našli a s ní i zbylých patnáct překážek.
Umyli jsme se v Hadím příkopě
Celí od bahna běžíme dál. Jediné, co vnímáme, jsou čísla na překážkách a to, že jich musíme překonat třicet. Bahno ze sebe na chvílí smyjeme v Hadím příkopu a Velkém vodním příkopu, ale pak se zase pěkně nabalíme v následné dlouhé oranici. Je ticho, běžíme za sebou a nikdo nic neříká. Blíží se konec, poslední dvě proutěnky a cílová rovina.
Dramatický doběh závodu. Vašek (uprostřed) vyhrál o nos před Michalem (vpravo) a o dvě délky před Honzou. • Foto Foto Nedělní Blesk – Dana Kolářová
Takhle dramatický závěr už Velká hodně dlouho nepamatuje. Po strhujícím fi niši vyhrává Václav o nos před Michalem a dvě délky před Honzou v čase 54 minut a 53 vteřin. Máme toho plné zuby a odcházíme do sprchy. Od pardubického závodiště si to pomalu kráčejí tři unavené postavy. A víte, co bylo nakonec za celý den skoro nejtěžší. Vylézt v Praze po návrahu z Pardubic z auta ven.
