PŘÍMO ZE SLOVINSKA | Gesto kajakáře Jiřího Prskavce v cíli bylo výmluvné. Dojel na druhé pozici, tudíž věděl, že loňské zlato z mistrovství Evropy tentokrát neobhájí. V medaili ale věřil. „Když jsem dojel druhý, myslel jsem, že to na placku klapne, pak se ukázalo, že nemuselo,“ hlásil po dojetí posledního kajakáře Prskavec, který si nakonec veze z Tacenu bronz, stejně jako loni z olympiády v Riu de Janeiro.
Netajíte se tím, že zdejší trať nesnášíte. Změní se toto hodnocení nyní?
„Hodnocení se nezlepší, je jen bronzová. (smích) Ne, jsem hrozně šťastnej, je to první medaile z Tacenu, nikdy se mi tu moc nedařilo. Dokázal jsem to zlomit po takové chybě na začátku, tak za to jsem neskutečně rád a myslím si, že to, co jsem předvedl v prostřední části, bylo na hranici mých možností. Muselo to být hustý a těším se, až se kouknu na video.“
Jak došlo k té chybě?
„Koukal jsem se na video a v semifinále jsem všechen čas odložil mezi brankama 2 až 5. Říkal jsem si, že to tam musím risknout, zkrátit, buď anebo. Vyšlo mi to do trojky, pak jsem nesmyslně pustil špičku lodi nahoru, zaseklo se mi to, ztratil jsem čas, sílu i rychlost, všechno, ale pak jsem cítil, že musím jet úplnou hranu a tu umím jezdit. Klaplo to a já jsem moc rád, z Tacenu bronz se cení.
Na konci jste věřil, že bude placka, když jste dole čekal, až dojede dalších sedm závodníků?
„Já jsem si to myslel po jízdě, i když jsem dojel druhý. Myslel jsem, že to na placku klapne, pak se ukázalo, že nemuselo, no. Zase to mám na setinky, ale to umím, to všichni víme.“
V seniorské kategorii máte už 13 medailí. Jak se na to číslo dívá?
„Fakt? To ani nevím. To je příjemný, dobře se to poslouchá. Třeba přidám brzo čtrnáctou.“
