Kanoista Martin Fuksa na mistrovství světa v Račicích vyhrál svou úvodní rozjížďku na 1 000 metrů, postoupil přímo do sobotního finále. Zároveň si ale vybojoval dráhu hned vedle šampiona Sebastiana Brendela, čemuž se chtěl vyhnout. „Nedalo mi to, zkusil jsem to,“ popsal svou úspěšnou stíhací jízdu trojnásobného medailisty z OH Isaquiasee Queiroze Dos Santose z Brazílie.
Tři čtvrtiny trati jste na Brazilce ztrácel, ale pak ho převálcoval, bylo to podle plánu?
„Úplně podle plánu to nebylo. Sám jsem nevěděl, jaký je můj plán. Nechával jsem to na to, jak se to bude vyvíjet v závodě.“
Jak probíhal?
„Brazilec měl klasicky strašně rychlý start. Já jsem celou dobu říkal, že to asi necháme na to druhý... I jsme se o tom bavili s rodinným týmem, jelikož jsme třeba nechtěli ve finále jet vedle Brendela, zkusit trošku jinou taktiku. Nakonec to dopadlo tak, že jsme prostě jeli. On samozřejmě byl hodně přede mnou. Ale v jednu chvíli jsem si řekl, že mi neujíždí. Tak si říkám, že to asi na něj zkusím. Nějakých 300 metrů do cíle jsem zkusil zafinišovat.“
Cítil jste sílu?
„Najednou na mě děda začal řvát, tribuny se trochu rozveselily. Takže mi to prostě nedalo a zkusil jsem to. A když už jsme bojovali, tak jsem to prostě nemohl pustit. A říkám si: Tak tě asi předjedu. A hlavně už jsem prostě nechtěl jet kilák navíc. Protože kilák hrozně bolí a jsem rád, že už nemusím jet navíc. A už pojedu letos, v téhle sezoně pouze jeden, a to v sobotu (ve finále).“
Slyšel jste ze břehu, co na vás váš dědeček a jeden z trenérů Josef Fuksa volá?
„Celou dobu jsem právě neslyšel vůbec nic. Jinak jsem zvyklý, že už od startu na mě řve, ať třeba zvedám záda, nebo něco k technice. Teďka byl celou dobu ticho. Já jsem byl úplně nervózní. Říkám si: Sakra, vždyť já už jedu, tak co se bude dít? Tak já asi budu muset něco udělat. Tak jsem zrychlil a najednou děda začal řvát. Ty tribuny celkem se rozeřvaly, tak to mě hnalo hrozně dopředu a bylo to supr. Jenom mě mrzí, že tady nemůžu jet znova dneska odpoledne, ale jsem rád, že můžu jenom ležet a nemusím nic dělat...“
Proč jste původně vymýšleli, že by bylo lepší nejet vedle favorita Brendela?
„Vždycky, když jedu vedle Brendela, tak nám přijde, že si mě prostě tak hlídá a pak mě ve finiši předjede. Samozřejmě musí na to mít a není to jen tak. Na druhou stranu, kdybych na to já měl, tak mě prostě nedojede a nepředjede. Ale říkal jsem si, že třeba zkusíme tohle, abych jel pryč od všech. Jel bych si prostě svůj závod a on by nemohl jet na mě a jel by si taky svůj závod. Ale vyhrál jsem a pojedu vedle něj. Zároveň jsem hrozně rád, že jsem porazil Brazilce, který je taky skvělý. Já jsem rád, že nemusím jet ten kilák navíc, což je pak prostě peklo…“
Sebere to Queirozovi Dos Santosovi síly?
„Těžko říct. Já si myslím, že všichni jsme tak dobře natrénovaní, že úplně hrozně sil to vzít nemůže. Spíš to beru naopak z té psychické stránky. Že pro mě to je dobře, že já jsem ho dokázal porazit. A já si myslím, že on je takovej trochu nervák, že jeho to naopak spíš srazilo dolů, že jsem ho porazil. Takže si myslím, že mi to po psychické stránce může pomoct.“
