Dostál v Tokiu viděl skákající ryby: Jednou jsem dělal taxíka hadovi
Čeští rychlostní kanoisté si dojeli na předolympijskou regatu do Tokia pro dobré zprávy. Závodiště na přímořském kanálu Sea Forest jim sedlo. Kajakář Josef Dostál ale jeden problém objevil. „Je tam spousta ryb, které skáčou třeba dva metry nad hladinu. Umím si představit, že můžou způsobit i problém, kdyby trefily nějakého závodníka,“ říká Dostál.
Jak se vám v Tokiu líbilo?
„Bylo to tam bezvadné, protože dráha vypadá dobře. Voda mi tam docela sedí, docela dobře sedí na pádle. Zdá se, že by to mohlo být jedno z regulérních závodišť. Na olympiádě by mohl rozhodovat výkon, a ne přírodní podmínky. Jsem docela rád… Foukalo divně, ale na druhou stranu se nedělají takové vlny, což mi přijde fajn.“
Jak se vám líbí umístění kanálu v přímořském přístavišti?
„Je to dost industriální zóna, v okolí to vypadá dost jako betonová džungle. Všude je spousta jeřábů a velké nákladní lodě. Padesát metrů od závodiště člověk vidí na ty obrovské doky. Kanál je udělaný moc pěkně. Je tam zahrazená voda, nevím, jak to řeší s přílivem a odlivem, ale neteče to tam. Jsou tam betonové zdi, ale proti vratným vlnám mají dobré zábrany.“
Jak si Japonci poradí s vedrem? V srpnu při veslařském šampionátu juniorů závodníci kolabovali…
„Teď v září byla teplota nižší, ale Japonci už byli dobře připraveni. Nabízeli pytlíky ledu, byly tam ochlazovací stanice, kde člověk stál a foukal na něj studený vzduch. Měli to pořešené líp než na normálních závodech. Tokio je takový high-tehc, věřím, že na příští rok něco vymyslí.“
Co ty skákající ryby?
(úsměv) „To je chvilkami dost šílený. Jsou tam ryby, ani jsem přesně nezkoumal, co to je za druh. Velmi často skáčou z vody, i dost vysoko, třeba dva metry nad hladinu. Kdyby ryba trefila závodíka, byl by asi dost překvapený. Na druhou stranu by to před finišem mohla být dobrá facka na probrání. Na všem se dá najít něco dorého.“ (úsměv)
Už se vám někdy něco takového přihodilo?
„V Riu byla spousta chaluh. Jednou v Račicích mi při tréninkovém úseku do lodi skočila bělička, bylo to docela srandovní. Teď před mistrovstvím světa jsem tam viděl plavat malé hádě. Tak jsem k němu přijel, nechal ho vylézt na loď a dovezl ho ke břehu. Dělal jsem taxíka hadovi…“ (smích)
Na Instagramu jste se také pochlubil videem z rybaření v Norsku, kde jste vytáhl pořádnou rybu…
„Byl to zdomácnělý štikozubec, hejk atlantský. Pro mě to byl bezvadný odpočinek, vyčištění hlavy. V té chvíli, kdy zabere tak velká ryba, pak člověk nemyslí na nic jiného, jak rybu zdolat, úplně zapomene na strasti mistrovství světa v Szegedu. Ruce bolí, ale nemůžu s nimi přestat točit, jak bych přestal, ryba by spadla. Vzpomínal jsem při tom na cílovou rovinku na mistrovství světa. Říkal jsem si, že nesmím polevit.“
Co jste ještě v Tokiu zažil?
„Byli jsme se podívat ve městě, dokonce jsme byli pozváni na českou ambasádu, kde jsme udělali show pro místní holčičky. Náš tým kluků je vzrostlejší postavy. Koukali na nás jak z jara. Navštívili jsme vysílací věž, byli se podívat v akváriu a na jedné z největších aukcí na světě tuňáků modroploutvých. Měli tam zamražené kusy v hodnotě několika desítek tisíc dolarů. Tak jsem koukal, slintal. A říkal jsem si, že bych chtěl taky takového tuňáka chytit…“ (úsměv)
Co vás čeká dál?
„Se slečnou Kačkou Pauláthovou odjíždím na deset dní na dovolenou na Maledivy. Těším se, že vypnu od veškeré kanoistiky. Ale sportovat budu určitě, abych uvolnil endorfiny. Začátek trénování plánujeme na půlku října. Už jsem přemýšlel o vylepšení tréninků.“
V čem bude spočívat?
„Bude se to týkat úpravy některých tréninků a také potravinových doplňků. Budu brát Wobenzym jako prevenci zranění, je to dobrý lék. Pak ještě budu pracovat s váhou, aby shazování neprobíhalo až v sezoně, ale už před sezonou. Hlídám si trochu váhu, abych nezačínal na sto pětadvaceti kilech. Zatím mám jen o půl kila víc než na šampionátu, takže se to daří.“
