To byl rok! Vodní slalomář Jiří Prskavec v něm vyhrál mistrovství světa i Světový pohár. Stal se taky otcem a před pár dny se oženil. K tomu všemu zvítězil v anketě Kanoista roku. Na vyhlášení zažil horkou chvilku, když před publikem šlehal bílky na omeletu.
Jaké bylo vaření ve stylu šéfa Zdeňka Pohlreicha?
„Myslím, že úplně stejně tragické jako doma... (smích) Prakticky vůbec nevařím a Terka (manželka) si ze mě dělá srandu. Dala mi vloni k narozeninám knížku od Zdeňka Pohlreicha, jmenovalo se to Lehká kuchyně.“
Použil jste jí?
„Jak jsem se před mistrovstvím Evropy v Praze musel držet stranou, tak jsem byl doma a nenapadlo mě nic lepšího, než to otevřít a opravdu jsem každý den vařil jiné jídlo.“
Jak to šlo?
„Nejdřív mi samozřejmě trvalo hodinu a půl, než jsem to nakoupil, protože to muselo být přesně podle receptu a pak mi strašnou dobu trvalo, než jsem to uvařil. Ale asi tři jídla jsem zvládl, jedno z toho byla ta omeleta. To byl jeden z chodů, aby to nevypadalo, že jsem hodinu a půl nakupoval na bílkovou omeletu… (smích) Na to si asi Terka vzpomněla a vymyslela na mě takovou lumpárnu, tak jí to doma spočítám…“
Do téhle prekérní situace jste se ale dostal kvůli parádní sezoně, scházelo jí něco?
„Řekl bych, že to byl hodně dokonalý rok. Určitě jsem mohl dopadnout lépe na mistrovství Evropy (osmé místo – pozn. red.), ale nevěřím, že se v našem sportu dá stabilně vyhrávat, občas něco musí nevyjít. Strašně si toho roku vážím a budu na něj dlouho vzpomínat hlavně kvůli malému, co se nám narodil, ale i kvůli té svatbě. Ta sezona taky není k zahození, ale v poměru k osobnímu životu se to nedá srovnat.“
Svatbu jste měli blízko kanálu na Trnávce, má to s vaším sportem souvislost?
„Vloni na jaře jsme tam měli nominaci a víkend tréninku, tak jsme se s Terezkou dohodli, že tam zůstaneme v hotelu, kde jsme měli nakonec svatbu. Jak se to vypne, a všichni vodáci odjedou, tak je tam hrozně pěkný klid. Tehdy jsme si řekli, že by se nám tam moc líbilo, majitel nám vyšel vstříc a krásně to vyšlo. Skvělé počasí, jak bylo po sezoně, všichni dorazili a moc jsme si to užili.“¨
Byla to svatba ve vodáckém duchu?
„Úplně ne. Ale bylo tam hodně vodáků, měli jsme špalír z pádel, když jsme šli od oltáře.“
Jak si svatbu užil judista Lukáš Krpálek, váš velký kamarád?
„Myslím, že moc a líbilo se jim tam. Byli jsme domluveni, že k nim v úterý k pojedeme a pokecáme, protože v neděli nebyl moc čas. Ale Luky trochu lehnul a nemohli jsme. Ale snad se jim to líbilo, vyšlo počasí a snad moc lidí nechtěl fotku s Krpálkem…“ (smích)
Plánujete svatební cestu?
„My jsme považovali za svatební cestu vloni, když jsme v Jižní Americe chodili po mistrovství světa tři týdny po Patagonii. Letos jedeme do Austrálie, času venku jsme strávili hodně, jsme rádi, když jsme taky doma.“
Berete do Austrálii i syna?
„Snad jo. Vyzkoušel si letadlo cestou do Španělska, dolaďovali jsme očkování, co by měl mít na dlouhou cestu. On ten přelet zvládne, má tam svoji postýlku, je hrozně hodňoučkej. A v Austrálii je to trochu jako doma, máme pronajatý domeček, bydlíme blízko trati, Terka vaří. Normálně tam funguje, jak dělá práci copywrighterky, může pracovat z Austrálie jako z domova. Je to jako v Praze, považujeme to za druhý domov. Terka možná tolik ne, já už tam jedu podvanácté…“
Může příští rok ten letošní přebít?
„Je to olympijský rok, což je vrchol pro každého sportovce, nicméně čeká mě strašně těžká nominace. Máme obrovskou konkurenci, na tu se připravím. To je první krok, aby ten rok byl skvělý. Ale už teď vím, že nebude lepší než ten letošní, protože malého žádného nečekáme a první je stejně nejsilnější zážitek. To jen tak něco nepřebije.“
Cítíte před olympiádou jako úřadující mistr světa tlak?
„Ono je to příjemné, že mám něco najeto, do nominace jdu ve vedení a minimálně jeden závod můžu trochu pokazit. Ale samozřejmě musím jezdit tak dobře, abych kluky předjel aspoň v jednom závodě. Tlak je, ale co jsem zažíval před mistrovstvím světa, o moc těžší nemůže být. Já na sebe nikdy necítil takový tlak jako letos. Že jsem to dokázal ustát, toho si moc vážím. O moc těžší to být nemůže.“
Ještě vysvětlete, kde máte prstýnek?
(smích) „Já ho mám, ale v autě… Ráno jsem ho dostal od Terezky, že mám Kanoistu roku, tak ho mám v batohu…“
