Před rokem už se chystal na dosavadní vrchol své kariéry. Olympijské hry v Tokiu zvládl kajakář Jiří Prskavec (29) na výbornou, domů přivezl zlatou medaili. Trochu to změnilo jeho život. Především svými výsledky si však řekl o velký respekt soupeřů. „Když Peter Kauzer vyhrál letos závod v Troji, tak mi děkoval, že jsem mu to nechal,“ usmívá se jeden z velkých adeptů na medaili i na ve středu startujícím mistrovství světa v německém Augsburgu.
Vyhrát olympijské hry byl jeho velký dětský sen. A jak sám pak prohlásil, v Tokiu také jel s radostí dítěte. Teď už ale jde zase dál a jeho současným cílem je třetí titul mistra světa. Kajakář Jiří Prskavec se na MS v Německu představí poprvé ve středu v závodu takzvaných hlídek, nebo-li družstev. Pojedou s ním i dva jeho tréninkoví parťáci. Individuální soutěž je na programu ve čtvrtek, kdy se jede kvalifikace, a v sobotu přijdou na řadu semifinále a finále. Na den přesně od zisku zlata v Tokiu!
Čeká vás mistrovství světa, ale během něj to bude i rok od zisku olympijského zlata. Máte dodnes před očima finálovou jízdu?
„Už jsem se asi posunul dál. Že bych analyzoval, jak jsem tam jel, nebo jakou jsem měl formu, to ne. Tuhle jsem teda na ni koukal jen proto, že jsem chvilku před světem vyměnil loď a říkal si, že se hodně točí. Tak jsem se díval na tu olympijskou, kde také byla loď, kterou jsem doteď používal, nová. Zjistil jsem, že je to úplně stejné, jen ta olympijská už je trochu obouchaná, takže byla taková línější. Ale jinak už je to pro mě historie a pěkná vzpomínka. Snažím se orientovat na další závody a být tady teď.“
Program MS v Augsburgu |
|
STŘEDA K1 ženy, K1 muži, C1 ženy, C1 muži hlídky ČTVRTEK K1 ženy kvalifikace K1 muži kvalifikace PÁTEK C1 ženy kvalifikace C1 muži kvalifikace SOBOTA K1 ženy semifinále a finále K1 muži semifinále a finále Extrémní kajak muži a ženy rozjížďky NEDĚLE C1 ženy semifinále a finále C1 muži semifinále a finále Extrémní kajak muži a ženy vyřazovací jízdy |
Když si jízdu pustíte, díváte se jen na techniku, jak jste to tehdy sjel, nebo i na emoce v cíli, kde jste se objímali s tátou?
„Když už si to pustím, tak to samozřejmě dokoukám celé, zahřeje to na srdíčku.“ (usmívá se)
U olympijského bronzu z Ria de Janeiro jste říkal, že medaile skončila trochu ošoupaná. Hleděl jste si zlata víc, je v lepším stavu?
„Jo jo, výrazně. Až se divím. Ono to bude možná i tím, že s rodinou a zhruba čtyřměsíčním synem (během olympiády), člověk nemá úplně tendence někde zůstávat dlouho a víc pařit. Byl jsem rád, že jsem doma s nimi, tak medaile byla pěkně uložená v pokojíčku.“
Jak se vám jako olympijskému vítězi, byť v menším sportu, změnil život?
„Řekněme, že jsem se stal asi ještě trochu známějším než po bronzu. Ale co se týče mediálních povinností a všeho humbuku okolo, tak to všechno bylo delší, možná toho bylo trošičku víc, ale více méně stejné jako po bronzu. Jen tam to trvalo dva měsíce a teď nějakých šest. Řekl bych, že jsem na to byl trochu připravený, měl jsem už tu zkušenost, nenechal jsem se ukecat. A všechno jsem házel na svého manažera Martina Müllera, který se mi o všechno staral. Já jsem ráno vstal a měl jsem v kalendáři, co všechno mě čeká, tak jsem to objel.“
Měl jste čas i na sebe?
„Ano, měl jsem tam i volné dny, za což jsem byl moc rád, kdy jsem měl čas jen na rodinu. Vypnul jsem telefon a vůbec jsem neměl ponětí o světě, což bylo strašně příjemné a vždycky mě to nabilo do dalších povinností. Zvládli jsme to všechno dobře, ale i tak toho bylo dost. Normálně se těším na pauzu po sezoně, a teď jsem se těšil, až zase začnu trénovat a všechno to skončí.“
Po olympijské jízdě jste prohlásil, že jste ji jel s radostí dítěte. Jezdíte tak všechny jízdy, nebo to byla výjimka?
„Snažím se o to jezdit tak všechny jízdy. A z toho možná pramení to, že jedu riskantně. Chci, aby to nebylo křečovité, ale uvolněné. Abych se v zásadních momentech nerozhodl jet na jistotu, ale využil prostoru pro to, aby člověk zrychlil. Myslím, že to s tím tak nějak souvisí, a kdo jede s radostí dítěte, musí jet zákonitě nejrychleji, protože se toho nejmíň bojí. Dítě nikdy nepřemýšlí, jestli to pokazí, jestli tam vůbec vyleze, ale prostě leze. Protože je to to, kam se chce dostat. Takže já se tak snažím jezdit pořád, ale někdy taky nemám den, špatně se vyspím.“
Jste olympijský vítěz, k tomu máte bronz z Ria, dvakrát mistr světa, pětinásobný mistr Evropy a dvakrát jste celkově ovládl Světový pohár. Co vám na závodech říkají soupeři? Neposílají vás domů, aby taky mohli bojovat o vítězství?
(směje se) „Řekl bych, že takový první náznak byl v květnu tady v Troji, kdy mi při Světovém poháru Peter Kauzer, který vyhrál, říkal: Děkuju. Tak jsem odpověděl: Nemáš zač, a počkej v Tacenu. A tam jsem mu to vrátil. Ale ne, vodní slalom má tu velkou výhodu, že se nepereme s nikým, nemáme přímý kontakt, každý jede sám na sebe proti času a pere se s vodou. A karty se rozdají v cíli. Samozřejmě jsou rádi, když mě porazí, ale není to rozhodně tak, že by mě nikdo neporážel. Jezdím v tuto chvíli docela vyrovnaně, ale to procento jízd, které se mi povedou, není zas tak vysoké a určitě se dám porazit.“
Máte rivalitu i v tréninkové skupině, kde jsou s vámi Ondřej Tunka, bývalý mistr světa a Vít Přindiš, který zase získal evropský titul?
„Občas ano. Ale neřekl bych úplně, že soupeříme, protože nejezdíme tolik na čas, každý má přípravu trochu odlišnou. Spíš si vychutnáme ty, kteří nemají úplně den, nejde jim to tolik. Ti to pak mají těžké, protože se jim samozřejmě smějeme. Většinou je to tak, že jeden nemá den a dva se mu smějí. Ale to je spíš sranda a škádlení. Tím, že jsem už v reprezentačním týmu tři nejstarší, tak asi už každý víme, co potřebujeme a nehoníme setinky při tréninku, spíš se soustředíme na to, aby celkově příprava směřovala tam, kam má.“
Asi je zbytečné ptát se, s jakým cílem vstupujete do mistrovství světa v Augsburgu…
„Cíl je pořád stejný. Jedu tam předvést to nejlepší, co ve mně je a rád bych si spravil chuť z posledních dvou SP, kde jsem dvakrát jel opravdu skvělou jízdu a vždycky jsem to pokazil v úplně posledním válci. To bych rád napravil a předvedl jízdu, která bude celá kvalitní. Ale myslím, že to tam bude vyrovnané a trať bude dobrá, ale těžká.“
Pojede se na trati, na které se už před 50 lety jel závod vodních slalomářů za OH. Můžete ji trochu přiblížit laikům?
„Nedávno jsem se dozvěděl o její historii. Tehdy to byl úplně první uměle vybudovaný slalomový kanál, který vznikl kvůli olympiádě v roce 1972. Jestli se nepletu, vzala si to na starost technologická společnost, která vyráběla kamiony. A ta vybudovala tuto trať, která dodnes patří k těm nejzajímavějším. Je postavená na motiv řeky. Je to celé vybetonované, ale tvary jsou oblé, nepravidelné, uprostřed je žlab. To způsobuje, že voda teče opravdu rychle, nejsou tam válce, na které jsme zvyklí třeba od nás z Troji, ale jsou tam spíš vlny. Voda se tam trochu víc mění, než na co jsme dnes zvyklí.“
MS je posunuté na konec července, což není obvyklý termín, ten bývá většinou v polovině září. Jak je náročné připravit se na dřívější vrchol sezony?
„Mám tu výhodu, že jsem se loni připravoval na OH. Navíc jsem byl přednominován do reprezentace, takže jsem se nemusel stresovat nominačními závody na začátku května. I proto jedu stejnou přípravu jako v minulém roce. Už vím, že to funguje, uvidíme, jestli to bude fungovat podruhé. Všechny závody, které jsem doteď jel, se mi relativně povedly a teď očekávám, že to bude ještě trošičku lepší, že se budu cítit o malinko líp. Ale to člověk zjistí vždycky, až když stojí na startu.“
Když jsem zmiňovala vaše olympijské výročí, víte o tom, že kajakářské finále na MS se jede na den přesně rok po tom olympijském?
„To nevím, ale je to hezké, když to takto řeknete. Nedávno jsem zjistil, že MS není přesně 50 let od OH v Mnichově, protože ta se jela v srpnu, tak jsem rád, že je to aspoň na výročí loňské olympiády. Je to pěkné. Ale jestli jsem si už nevyčerpal štěstí z tohoto dne…“
