Prskavec a Fišerová o matematice, tlaku i boji na vodě: Terka je víc chlap

Augsburg. Pro vodní slalomáře ikonické místo v Německu. Právě Mekka tohoto sportu přivítá od příští středy nejlepší vodáky v rámci světového šampionátu. „Určitě to pro nás hodně znamená,“ shodují se Prskavec s Fišerovou.

Oba budou patřit k největším českým nadějím. Při hodinovém povídání v pražské Troji ale promluvili i o kombinaci obou sportů, mentálním nastavení nebo o mottu s mrtvým frajerem.

Mistrovství světa se uskuteční v Augsburgu, tedy slavném místě. Je to tím výjimečné?

Prskavec: „Jasně. Dá se říct, že Augsburg vlastně odstartoval olympijskou dráhu vodního slalomu. Lidi, kteří tam závodili před padesáti lety, znám už jenom podle jmen, ale řada z nich jezdila ještě s mojí mamkou… Tam vlastně náš sport vzniknul, je to ikonická trať. Je to blízko, jako malí jsme tam všichni čeští vodáci jezdili.“

O jaký se jedná kanál?

Prskavec: „Velmi bezpečný, vybetonovaný, jsou v něm oblé tvary, takže není nic, co by se mohlo stát. I proto to máme tak rádi.“

Fišerová: „Když jsem byla malá, dost jsme tam jezdili trénovat. Vedle je ještě kanálek, který není těžký, takže je to skvělý na učení základů na klidné vodě. Je super, že se na dobře známé místo vrátíme na mistrovství světa.“

Máte z dětství nějaký zážitek?

Fišerová: „Jezdívali jsme tam v mládí na soustředění, což byly chvíle, kdy člověk pochopil, že už to začíná být opravdový sport. Měli jsme dva tréninky denně, plus ještě další aktivity. Je skvělý, že je to v dojezdový vzdálenosti od Prahy, kolem čtyř nebo pěti hodin.“

Hlavně pro tátu, vašeho trenéra a bývalého závodníka, to musí být speciální…

Prskavec: „To jo. Určitě tam ještě jezdil. Ale je to mimořádný i z jiného důvodu. Při mistrovství světa v roce 2003, rok potom, co skončil s kariérou, si tam totiž poprvé vyzkoušel roli trenéra. Vedl závodníky z jiných států, kteří neměli úplné ambice na nejlepší umístění. Teď to bude trochu jiné, bude tam mít svoji skupinu. Věřím, že se předvedeme.“

Fišerová: „Pro mě je super, že budeme závodit tak blízko. Na rozdíl od Jíři netahám rodinu všude, ale do Augsburgu je to blízko, mohou přijet nejbližší i známí. Doufám, že dorazí hodně českých fanoušků a my jim předvedeme co nejlepší výkony, aby si to pořádně užili.“

Prskavec: „V roce 2003 tam opravdu vyjela velká spousta našich fanoušků, skoro to vypadalo, že je to mistrovství v Česku, ne v Německu. Vytvořili báječnou atmosféru, vybavuju si, jak si to závodníci pochvalovali. Štěpánka (Hilgertová) vyhrála, Volf – Štěpánek byli druzí. Bylo by nádherný, kdyby i teď přijelo hodně našich lidí.“

Vy budete největší favorit, ale to není nic nového, ne?

Prskavec: „Odpovím trochu zeširoka. Po olympijském triumfu v Tokiu, což beru jako svůj nejlepší výsledek a splněný sen, tak jsem… (přemýšlí) Nechci říct, že jsem polevil, to určitě ne. Ale jako závodník už netlačím na pilu na maximum, nemám buldočí způsob uvažování. Urvat všechno za každou cenu… Jsou důležitější věci v životě, hlavně rodina. Moc si užívám, že mám neustále možnost prát se o nejcennější medaile, ale po olympiádě jsem se dokázal trochu zastavit, podívat se na to z nadhledu. Abych pořád měl radost z toho, co dělám, užívám si každý závod. Takže nemůžu říct, že by mě svazovalo, že budu startovat jako jeden z favoritů.“

Jak to, Terezo, vnímáte vy? Dolehne na vás tlak?

Fišerová: „Určitě jo, ale mám to ráda. Nejsem člověk, který by uměl jezdit bez něj. Ale musím to nějak vyvážit, aby toho zas nebylo moc. Snažím se najít střední cestu, pořád se v tom hledám. A jak Jířa říkal, že už není takový buldok, který se žene dopředu, tak já ten buldok pořád jsem! (smích) Chci dokazovat to nejlepší a jdu si za tím. Je to ale hlavně tím, že jsem mladší, navíc nemám takové úžasné úspěchy za sebou.“

Je na nejlepším světovém kajakáři v poslední době znát, že se trochu změnil?

Fišerová: „Řekla bych, že ano. Má trošku jiné vnímání, navíc v tom nachází dětskou radost. Což je to nejdůležitější. Užívá si každý závod. Jak se předtím, obrazně řečeno, pořád za něčím hnal, teď se trochu zastavil. A bere si z toho to nejlepší. Snaží se každý závod i trénink si užívat.“

Což je i váš případ, ne? V medailonku před olympiádou jste prohlásila, že závodíte, jako když si děti hrají na pískovišti…

Fišerová: „Je to tak. Ale zároveň se snažím rvát to na sto procent, takže v tom nacházím kompromis. Aby ani jedna strana nepřevažovala. Hravost v tom musí být neustále.“

Jirko, v čem jste našel vnitřní motivaci, abyste podvědomě nepolevil?

Prskavec: „Slovo polevil je nepřesný. To není tak, že bych do tréninku nedával všechno. To ne! Objemy odtrénuju pořád stejné. To se nemění. Ale dokázal jsem se trochu pozastavit, řekl jsem si, jaké jsou priority. Jak je potřeba jezdit dál, aby mi to vydrželo. Najít si v tom radost. Kvůli tomu jsem do tréninku přidal i singlkanoi.“

Pro zpestření?

Prskavec: „Hrozně mě to baví, naplňuje mě to. Učím se vlastně od začátku. Jsem v tom zatím špatný, takže mám radost, když trať vůbec projedu. Ale zároveň mi to dalo nadhled, navíc se i něco dá přenést do kajaku.“

Popište ještě trochu ten proces přemýšlení o změnách priorit…

Prskavec: „Člověk ví, že stárne a nejde dlouhodobě být na úplném vrcholu s tím, že tělo ze sebe nonstop ždíme všechno. Protože za pár let by přišel konec nebo nějaké zranění. Takže po olympijské sezoně bylo nutný dát tělu relax, trénink nastavit tak, aby si i klouby odpočinuly. Aby se tělo vrátilo do stavu, že je zdravé a zase může za pár let dostat čočku jako před olympiádou. Užívám si celou sezonu, není to o jednom závodu. Celkově si s tím malinko hraju. Ale věřím, že to funguje. Což je i podle výsledků snad vidět.“

Vy jste, Terezo, ve fázi, kdy tělu dáváte pořád čočku?

Prskavec: „Ona je ještě mladá. Takže musí!“ (smích)

Fišerová: „Jo jo. Přijde mi, že v tom mám pořád rezervy.“

Jak to myslíte?

Fišerová: „Ještě jsem se nedokázala posunout na vrchol. Tělo neustále zkoumám a zjišťuju, co mu nejvíc pomůže. Zároveň se to hodně snažím kloubit