Jeho cíl před touto sezonou, když šel do prvních závodů ve své stále doplňkové kategorii, byl kanoisty v domácích nominacích potrápit. Olympijský vítěz v kajaku Jiří Prskavec však začíná dělat těžkou hlavu i specialistům v disciplíně C1 na světové úrovni. Doma v pražské Troji ovládl v pátek kajak a den nato i semifinále na kanoi. „To bylo hustý,“ smál se, když se probojoval znovu do finále. Tentokrát v něm skončil devátý.
Kdyby se mu mezi kanoisty povedlo zopakovat excelentní semifinálovou jízdu i následně ve finále, dosáhl by Jiří Prskavec v druhém závodu Světového poháru v řadě na medailové umístění.
Právě v bojích o finále předvedl neskutečný výkon, na základě kterého si fanoušek začal hned dělat chutě na druhé zlato ve dvou dnech. „Že by to takhle mělo být běžně, to rozhodně ne. Tahle trať byla opravdu náročná pro singlíře a jelo se to doma v Troji, ta domácí výhoda tady je,“ mírnil nadšení. Jenže vodní slalom je věc nevyzpytatelná...
Jaký máte pocit po dalším finále mezi kanoisty?
„Ale dobrej… Trať byla opravdu náročná. Já je umím zajet rychle, ale taky se mi často stane, že to pokazím. Semifinálová jízda byla suprová, ale ještě se musím hodně učit, nemůžu všechny jízdy jezdit perfektně. S jízdou jsem víceméně spokojený, do půlky to bylo dobré. Pak jsem trochu ztratil rychlost, jel jsem hodně ze strany do levé protivody a vyvezlo mě to moc doprava. A malinko mi povolil pravý kurt (popruh), který mě drží v lodi. Proto jsem jel poslední kombinaci jinak a holt jsem to nenajel dobře a pak to nechytnul. Jinak jízda nebyla špatná, ale i tohle beru s pokorou, protože se opravdu mám co učit. A že se na trati převrátím, to se mi v tréninku stává naprosto běžně.“
Jak vás vnímají ostatní kanoisté?
„Zatím mám zpětnou vazbu zcela pozitivní. Teď jsem se cítil jako vítěz už po semíčku. Užít si pražský kotel z posledního místa (na startu finále, kdy se pořadí startujících po semifinále otáčí) je paráda, už jen z toho jsem měl strašnou radost a vychutnal jsem si to. Ostatní mi myslím fandí a líbí se jim, že jedu jinak. Když se koukám na video, já v podstatě nemohu koukat na singlíře, protože oni to jedou strašně jinak, to spíš bych si vzal víc z kajakářů.“
Jet z první pozice mezi kanoisty pro vás byla na mezinárodním poli nová zkušenost, že?
„Určitě. Ale rozdíl, co se psychiky týče, není až tak velký, cítím se před startem hodně podobně, je mi podobně špatně, všechno už tak nějak znám. V tom bych chybu neviděl. Ale tady byla trať fakt náročná a nedalo se to zlehčit tím, že si přehodím pádlo. Člověk musí být hodně dobrý singlíř, aby to projel a já teď dostatečně dobrý nebyl.“
Ukázala semifinálová jízda potenciál, že se můžete měřit i s nejlepšími?
„Myslím, že zrovna tady ty krátké přesazené branky, kde jsem si byl schopný přehodit, jsem jezdil nejrychleji. A nemyslím si, že to singlíři můžou zajet rychleji. Je to z toho důvodu, že se tam prostě dostanu výš a můžu tam líp odskočit. To jsou chvíle, kde na ně můžu získat čas. Ale že by to takhle mělo být běžně, to rozhodně ne. Tahle trať byla opravdu pro singlíře náročná a jelo se to doma v Troji, domácí výhoda tady je. Hraje to roli. Nemyslím si, že bude úplně běžné, že by tři Češi byli ve finále svěťáku. Myslím, že zatím to držíme krásně, v Augsburgu jsme byli dva, tady tři. Všichni tři se ale máme ještě co učit. Ještě nejsme ten kajak.“
Přeci jen jste ale semifinále vyhrál. Co jste si po něm řekl?
„Že to bylo hustý. Byl jsem fakt spokojený. Jelo mi to krásně. Jízda neměla moc chyb a to, co ve finále předvedl Beny (Benjamin Savšek, vítěz závodu), těch 97 sekund, to můžu s klidem říct, že to už bych tam nenašel.“
Můžete teď už říct, že se cítíte jako člen světové špičky i na kanoi a že i v dalších závodech můžeme očekávat finálové boje, nebo minimálně snahu o ně?
„Tak snahu můžete určitě očekávat, to je v pořádku, to vám klidně odkývnu. Ale zatím bych opravdu nepředbíhal, jel jsem dva závody, jeden z nich byl doma a Augsburg je strašně specifická trať a navíc branky, které tam byly vytýčené, mi hodně hrály na to, že si pádlo přehodím. Takže pořád bych byl malinko opatrný. Ale jsem rád, že jsem se těm klukům přiblížil a že jsem je dokázal i ‚smáznout‘ v semifinále.“
Po vyhraném kajaku jste říkal, že ho musíte hodit za hlavu, nedívat se na svou jízdu a soustředit se už na kanoi. Fanouškům v Troji jste ale prozradil, že jste to porušil...
„Vůbec se mi to předsevzetí nepovedlo. Přijel jsem domů, uspali jsme kluky, kteří byli hotoví. Pak jsem měl hrozné nutkání si to prostě pustit. A jak už jsem si to pustil jednou, tak jako správný závislák jsem si to pustil ještě desetkrát. Ale zase jsem usínal s takovou příjemnou náladou, byl jsem spokojený. Vlastně jsem si užil celý víkend. Bylo hezké to vidět z pohledu jiné kategorie. Možná očekávání po semifinálové jízdě bylo relativně velké, ale to já si nepřipouštím. Protože to očekávání si musí dělat hlavně závodník sám na sebe. V kajaku ho mám, ale tady ho nemůžu mít, to by bylo opravdu rouhání.“
Takže na finále si sám na sebe nemůžete dávat tlak, ale zároveň jste říkal, že před oběma disciplínami jste stejně nervózní. Proč tam tedy rozdíl v nervozitě není?
„Protože když člověk jede finále SP v Troji z posledního místa, tak i kdyby si říkal, že je mu to sebevíc jedno, tak není. Tlak se na něj přenese. Dan s Mírou (komentátorské duo na místě) udělají atmosféru a ono to nejde ani na startu neslyšet. Člověk ví, co se děje, slyší hukot tribun a tohle všechno na vás dolehne a ve finální okamžik vám na tom zatraceně záleží. A chcete být nejlepší a samozřejmě to mrzí, když se to nepovede. Mě to taky mrzí, lhal bych, kdybych řekl, že ne. Ale není to prostě takové, protože vím, že na kajaku, když se mi to tady povede, patřím k úplně těm nejrychlejším. Ale na singlu myslím, že je to trošku dané náhodou, že mi to sedlo, ale není to moje jízda, kterou bych sjez sedmkrát z deseti. Prostě není.“
Máte ale ze dvou závodů jedno třetí a jedno deváté místo.
„Míra úspěšnosti je tam ale pořád menší a já to takhle musím brát. Tahle umístění, to je super na to, že jsem si letos říkal, že singlíře poškádlím v domácí nominaci. A takhle to musím brát a musím přijímat to, že se budu ještě zlepšovat a že tam budu hledat cesty, jak být ještě lepší.“
