PŘÍMO Z KAZANĚ | Má doma sbírku dvanácti medailí, třicítku na krku a dokonce sepsanou knížku. Plavkyně Simona Kubová, na které víc než desetiletí stála plavecká reprezentace, jakoby si připravovala loučení. Na ME v Kazani ale vyšvihla šesté místo na znakařské stovce a stále říká: „Pořád těm mladým stačím.“
Oči, které svého času uměly posílat blesky, jsou teď veselé a spokojené. Simona Kubová si závěrečnou pasáž své kariéry užívá naplno. Do Kazaně nepřijela v ideální formě, poněvadž v tréninku musela počítat s následujícími třemi týdny play off International Swimming League a světovým šampionátem v Abú Zabí. „Že jsem byla ve finále, to je super,“ říká Kubová.
Těší vás víc finálové umístění nebo nejlepší čas sezony 57,12?
„Jela jsem sem s cílem finále, tak mě potěšilo už jen to, že jsem se do něj kvalifikovala. A ten čas je skvělý. Jeden z mých nejlepších, určitě mezi mými deseti nejlepšími, to je super.“
Můžete se v dalších týdnech ještě zlepšit, až trochu vyladíte formu?
„Myslím, že ta cesta je dobrá. Začala jsem odpočívat až tady, takže toho času opravdu moc nebylo. Myslím, že hodně musím pracovat na své psychice, zase se tady trošku projevily nervíky...“
Co to znamená?
(úsměv) „To bych nebyla já, kdybych nebyla nervózní. Spíš asi jak jsem moc chtěla být v tom finále, projevilo se na to na padesátce i na té stovce, že jsem to v té vodě nebyla já. Teď si myslím, že jsem to kontrolovala hezky a bylo z toho zlepšení.“
Budete mít čas si projít Kazaň?
„Mám v neděli pětikilometrový trénink, tak odpoledne... Ale možná to udělám obráceně, jak se tu stmívá někdy ve dvě. Takže spíš půjdu dopoledne a odpoledne si dám trénink. Ale ještě nevím, tím, že letíme v noci, v pondělí mám křest knihy a v úterý hned odlítáme (na ISL), asi si budu muset trochu odpočinout.“
Teď vás čekají tři týdny play off ligy ISL a pak světový šampionát v Abú Zabí. Už máte ale v hlavě plán, co dál?
„Nemám, nechávám tomu zatím volný průběh. Mám teď našlapané dva měsíce, že nad tím nepřemýšlím.“
Už máte ale o kariéře napsanou knížku, to nic nenaznačuje?
„Tak samozřejmě naznačuje, nebudu tady strašit ještě pět let, to určitě ne. Tak nějak se to chýlí ke konci, ale kdy ten konec přijde, nedokážu říct. Mně to plavání teď začalo strašně bavit. Mám nový impuls, nové lidi, skvělé týmové kolegy. Trenér Tom Rushton z mého týmu Energy Standard se mnou dobře komunikuje. ISL je pro mě taková vzpruha. Manžela to moc nebaví, ale podporuje mě.“
Neviděl by vás manžel Kryštof Kuba už ve vaší nové kariéře fyzioterapeutky?
„On vidí, že mě to teď baví, a tím jsem spokojená i doma, nechodím domů zpruzelá nebo ubrečená, tak je taky rád. Ale kdyby to mělo takhle pokračovat pět let, tak to nevydrží.“
Jak vlastně vznikla myšlenka na vaši knihu? O plavcích jich v Česku zatím moc nevyšlo...
„Právě. Manžel mě do toho tlačil už dva roky, já mu říkala, že to nikdo nebude číst. Ale pak jsem si říkala, že to třeba bude fajn, něco jsem si prožila, myslím, že mám co říct, jak třeba nasměrovat lidi, aby dosáhli podobných úspěchů jako já. Tak doufám, že si to někdo koupí, mám z toho trochu strach...“ (úsměv)
