Stříbrná hrdinka Seemanová: Zvažovala jsem, jestli se neodhlásit
PŘÍMO Z KAZANĚ | České plavání má z ME z krátkého bazénu po dlouhých osmi letech medaili a Barbora Seemanové stříbro na dvoustovce kraulem v Kazani vydřela nejen proti soupeřkám, ale i proti nepříjemné nemoci, kvůli které uvažovala, že svůj hlavní závod vzdá. „Jsem na sebe pyšná, že jsem to dala do konce,“ řekla Seemanová.
Ke hvězdám se jde přes překážky a Barbora Seemanová zvládla jednu pořádnou. Nemoc ji na šampionátu dostala na hranu, plavkyně se ale nepoddala a z krize vykřesala ve finále dvoustovky kraulem v čase 1:53,58 minuty cenné stříbro, pro Česko první medaili z ME v krátkém bazénu od exploze čtyř medailí Simony Kubové z Herningu 2013. Ve finále prohrála jen s Nizozemkou Marrit Steenbergenovou, stříbro uhájila o dvě desetiny před Slovinkou Katjou Fainovou.
Je tohle stříbro pro vás jako zlato?
„Určitě, jsem strašně ráda, že už je konec, a že to mám za sebou. Můj stav se za včerejška na dnešek zlepšil, měla jsme volno, jen jsem se kurýrovala. Na finále jsem se dokonce fakt těšila, protože jsem věděla, že holky pojedou skvěle a vytáhnou mě k pěknému času. Je to kousíček za osobákem, což bych si na začátku týdne netroufla tipnout.“
Přemýšlela jste o útoku na Steenbergenovou, která vyhrála o 83 setin?
„Úplně upřímně, spíš jsem se snažila přežít. Nemám síly, abych vydržela tu poslední padesátku, ve které se rozhoduje. Tak jsem se jen snažila ujet Slovince vedle mě a viděla jsem, že mě strašně dotahuje, tak jsem do toho ke konci dala všechno a říkala si, že teď, nebo nikdy.“
Jak těžký to byl pro vás týden?
„Asi to byla pro mě… Nevím, jestli největší zkouška, ale jedna z nejtěžších. Start na olympiádě je jedna věc, ale když přijedete na nějaký vrchol a víte, že máte na něco, na co celou dobu trénujete, ovlivní vás něco, co nemáte ve svých rukou. Zvažovala jsem, jestli tu dvoustovku neodhlásit, protože jsem na tom byla opravdu docela špatně, ale nakonec jsem si řekla, že bych toho asi litovala. Bylo to pro mě hodně psychiky náročný, ale snad mě to zase posune dopředu.“
Opravdu byla situace tak vážná, že byste obětovala svou hlavní trať?
„Já se nepotřebuju kvůli jednomu startu odrovnat na tři čtvrtě roku. Tím, že mám za sebou nějaké mononukleozové pauzy, tak vím, jak je pro organismus náročné něco takového přechodit. Zvažovali jsme to, komunikovala jsem po telefonu s doktorem Dostálem. Dohodli jsme se, že to prostě dám. Já bych si to sama odhlásit netroufla. Asi by to moje ego nedalo.“
To je vaše závodnické ego až takové?
(úsměv) „Asi bych prostě nedalo tady sedět na tribuně a sledovat to. Já jen tak něco nevzdávám, a když jsem viděla, že se trošku uchyluje k tomu, že se to zlepší, tak jsem do toho šla.“
Věřila pořád, že to může dopadnout na medaili?
„Bylo to náročné psychicky, upřímně, nevěřila jsem, po rozplavbách už vůbec. Semifinále už se mi jelo hodně líp a věděla jsem, že ta Slovinka není zas tak silná, že bych ji mohla porazit. Nicméně, nevěděla jsem, jak se probudím, byla jsem hodně na vážkách. Ale říkala jsem si, že to třetí místo chci zkusit.“
Jak si ceníte, že jste to zvládla?
„Jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla psychicky, že jsem to prostě dala až do konce.“
Letos jste vyhrála ME v dlouhém bazénu, dostala se do finále olympiády, kam řadíte tenhle úspěch?
„Ten krátký bazén mám trochu… Ne na vedlejší koleji, ale není to pro mě taková váha jako ten dlouhý. Řadím to asi na třetí místo za evropským titulem a olympijským finále.“
Je pro vás Kazaň povzbuzením pro mistrovství světa v Abú Zabí, které se koná za měsíc?
„Nedokážu říct, ale doufejme, že jo. Bylo by logické, aby se mi na světě plavalo líp. Doufám, že budu zdravá a nebude mě to otravovat.“
