Zažila rok plný bolesti, přišla o mistrovství světa i evropský šampionát v dlouhém bazénu. Na jeho konci ale plavkyně Barbora Seemanová předvedla parádní comeback, když jí na MS v krátkém bazénu v Melbourne na kraulařské dvoustovce unikla medaile o pouhých 38 setin sekundy. „Byl to šílený rok, ale furt jsem doufala, že se vrátím do starého já,“ říká Seemanová.
Na šampionátu v Melbourne byla ještě po polovině závodu díky svému tradičně ostrému startu na medailových příčkách. V konci se sesunula na páté místo, které však pro ni se skvělým národním rekordem 1:52,66 minuty bylo razítkem, že je zpátky ve špičce. Je to taky náznak, že je s novým švýcarským koučem Lukou Gabrilem na správné cestě.
Co na svůj návrat říkáte?
„Asi jsem si nemohla přát lepší. Je to 38 setin od medaile. My jsme tam jeli s tím, že potřebuju zaplavat osobní rekord a tím se pousnu do finále, což se povedlo. Nicméně tréninky, jaké jsme absolvovali předtím, odpovídaly ještě o něco rychlejšímu času. Na mistrovství světa jsem udělala několik maličkých chyb, myslím, že to mohlo dopadnout o maličko líp. To jsou kdyby... Jsme spokojení, víme, na čem pracovat, kde jsou chyby. Jsem ráda, že se to stalo. Tím pádem se můžu posouvat dál.“
Jaké chyby máte na mysli?
„Největší problém byl v přípravě před závodem. Ať se to týká přípravy před startem, před startem stovky mi byla zima, byla jsem málo rozcvičená. To se hodně odrazilo. Ale mohli jsme s tím pracovat. Věděla jsem, že do dvoustovky půjdu s něčím jiným, ne že půjdu na start a budou mi mrznout ruce. Jsou to zbytečnosti, ale když se na to člověk podívá zpětně, jsou to zásadní věci.“
V Austrálii sice začíná léto, ale v Melbourne byla ještě večer docela zima, že?
„Zima na bazéně byl velký faktor. Počítali jsme s tím dopředu, věděli jsme, že je polootevřený bazén. Všichni z plavecké výpravy jsme měli dlouhé teplé kabáty, bez kterých bych nepřežila. Svlékaly jsme se před startem, teplota vody byla v pohodě.“
Jak vám bylo po čase zase ve velkém finále?
„Vybavila se mi ta bolest, kterou jsem zažívala posledních padesát metrů. Jsem ráda, že jsem doplavala. Než jsem šla na start, tak jsem sama sobě slíbila, že neodejdu z bazénu, že bych něčeho litovala: Ty jo, mohlas udělat lepší obrátku, mohla bys přidat... Rozdíl je 38 setin, což je hrozně málo. Slíbila jsem si, že budu muset odejít úplně mrtvá. Můžu se pozvracet, cokoli, ale udělat něco víc. Jsem ráda, že jsem to splnila.“
Jak budete vzpomínat na letošní rok, jehož většinu času vás trápily zdravotní problémy, a v němž jste se taky odhodlala ke změně trenéra?
„Byl to šílený rok, s tím, co se všechno odehrálo. Přijde mi, že trval jeden den, zároveň tři roky dohromady. Léto bylo hodně náročné psychicky. Potom jsem udělala změny, to vedlo k různým složitějším situacím. Furt jsem doufala, že se vrátím do starého já a budu moct závodit, plavat, aniž bych musela myslet na to, že mě něco bolí, neomezuje. Začala jsem víc spolupracovat se sportovním psychologem, to mi dost pomohlo. Myslím si, že je fajn si někdy říct o pomoc a hodit problémy na druhé.“
