Horská dráha: Operace srdce, tma v oku, pak zlato a olympiáda
Nechybělo moc a Kristýna Horská už mohla být ze světa vrcholového plavání pryč. Vloni už měla dost unikátních zdravotních problémů, ke kterým patřila srdeční arytmie i otok na sítnici, kvůli kterému krátce neviděla na jedno oko. Našla ale v sobě nový drajv a před pár dny přivezla z mistrovství Evropy v Bělehradě zlatou medaili a olympijský limit pro Paříž.
Minulé léto se Kristýna Horská měla chystat na mistrovství světa do Fukuoky. Na tiskovku před odletem ale nepřišla a trenérka Petra Škábová to vysvětlila slovy: „Včera mi napsala: První den, co vidím. Hurá!“
Rostoucí hvězdičku českého plavání tenkrát zdravotní trable dohnaly na hranu kariéry. Už na jaře 2022 musela kvůli arytmii na operaci srdce a na MS v Budapešti pak zažila děsivou chvilku, když se jí před semifinále prsařské dvoustovky rozbušilo. Vrátila se do formy, aby ji potkala další série problémů vrcholící několika dny, kdy neviděla na jedno oko.
„Nebyly to jednoduché situace, minulé léto jsem si sáhla fakt na dno, byla jsem třeba týden rozhodnutá, že už se do bazénu nevrátím,“ líčila Horská.
Místo toho ale vydržela, znovu se uvázala dřině v bazénu. V prosinci z toho byla její přelomová bronzová medaile na ME v krátkém bazénu v rumunském Otopeni. A minulý pátek přišel vrchol kariéry. Horská na evropském šampionátu v dlouhém bazénu v Bělehradě vyhrála svou prsovou dvoustovku v národním rekordu 2:23,60 minuty, jímž v posledním možném závodě splnila olympijský limit, k tomu o víc než tři desetiny.
„Jsem na sebe pyšná. Říkala jsem si, že bych si fakt zasloužila se na olympiádu dostat a užít si ji, po tom všem, čím jsem si prošla,“ usmívá se Horská. „A jsem hrozně ráda, že jsem si to rozmyslela, že tu olympiádu ještě zkusím. Ten čas z mistrovství Evropy je pro mě z říše snů. K tomu medaile. Já bych nikdy nečekala, že můžu vyhrát mistrovství Evropy. A to že jsem si mohla zazpívat hymnu na takhle velkém závodě, pro mě byla strašně hezká zkušenost.“
Horská se v minulosti profilovala v polohových závodech, kde se střídají čtyři různé plavecké styly. Její dominance v prsou se ale postupem času proměnila do změny její hlavní disciplíny.
„V září jsem našla úplně novou motivaci, nový drajv, začalo mě to strašně bavit,“ vysvětluje Horská. „Úplně jsme změnili trénink, přestali jsme trénovat na dvě stě polohovku a začali řešit jen dvě stě prsa. Říkali jsme si, co by se stalo, kdybychom to rozhodnutí udělali dřív… Ale to je coby kdyby…“
V Bělehradě měla v plánu útočit na olympijský limit už v semifinále. Nakonec jí ale zbyl poslední pokus ve finálovém boji. Byl to její životní závod. Nejbližší soupeřku zdrtila skoro o dvě sekundy. Mělo to jedinou chybu. V cíli se místo radosti marně ohlížela po časomíře, která by jí potvrdila cestu do Paříže.
„Zlatá medaile by byla krásná tak jako tak, ale kdyby byla bez limitu, tak bych asi takovou radost neměla. Mrzí mě, že jsem to nevěděla rovnou, že jsem si nemohla prožít takovou tu slávu po dohmatu,“ říká Horská. „Ale když jsem se pak dozvěděla, že to je olympijský limit, tak se mi to všechno vrátilo a byla jsem dojatá. Bylo moc hezké, když jsem viděla, jak rodiče brečí, trenérka brečí. Bylo to pro nás vysněné….“
Se zlatou vzpomínkou poletí Horská za měsíc do Paříže, kde po covidovém Tokiu konečně zažije tu pravou olympiádu. A může si tam znovu osvědčit platnost svého motta, které uvedla do dotazníku na stránkách ČOV: „V nejtěžších chvílích se stáváš nejsilnějším.“
ČESKÉ MEDAILE NA ME V BĚLEHRADĚ
BARBORA SEEMANOVÁ
100 metrů kraul: zlato
200 metrů kraul: zlato
400 metrů kraul: stříbro
200 metrů polohový závod: bronz
KRISTÝNA HORSKÁ
200 metrů prsa: zlato
BARBORA JANÍČKOVÁ
100 metrů kraul: stříbro
DANIEL GRACÍK
50 metrů motýlek: bronz
