Borci na plovárně: Srdíčka do kamery fungují, otáčení lidí masíruje ego

Závodní plavání je pěkná dřina, rachot ode zdi ke zdi, spočítané dlaždičky na stropu bazénu. Když se ale Ondřej Gemov, u bazénu s přezdívkou Gejda, s Danielem Gracíkem občas objeví na běžné plovárně, jsou tam za hvězdy.

Jak to vypadá, když se dostanete na plovárnu mezi normální lidi?
Gemov: „Já si to hrozně užívám. Třeba s tátou a bratrem jezdím na naše oblíbené koupaliště. Je super, když mohu jít do vody, aniž bych měl v hlavě, že budu muset kroužit kilometry. A tím, že máme plavecká těla, tak lidi se za námi otáčejí a to samozřejmě masíruje ego…“ (směje se)

Je to tak?
Gracík: „Tyhle věci jdou samozřejmě úplně mimo mě… (směje se). Pro mě byla docela dobrá storka, když jsem měl vloni po sezoně volno a jel jsem na dovolenou na Slovensko. Jel jsem do aquacetnra, samozřejmě, byl jsem tam s někým. Už jsem naprosto vypadnul z tréninku a viděl jsem, že se na venkovním bazéně v Popradu pořádaly závody a byl tam vypsaný rekord toho mítinku.“

To byla výzva, co?
Gracík: „Samozřejmě mi to nedalo, protože jsem poměrně dost soutěživý typ. Plavky jsem měl nějaký pytlový, hrozně dlouhý. Můj pocit byl takový, že jsem stál na místě, půjčil jsem si od nějakého kluka brýle. Stříhl jsem si tam pětadvacet metrů, překonal jsem rekord a měl jsem hroznou radost. Vyhrál jsem vstupy zdarma, takže jsem byl naprosto spokojený...“

Když jsme narazili na ta vaše plavecká těla, jak se s nimi balí holky? Máte nějaké historky?
(oba se smějí) Gemov: „Samozřejmě by se našly. Když má člověk, řekněme, vysportovanější postavu, tak má samozřejmě větší šanci najít přitažlivější samičku, než kdyby vypadal jak žebrák. Asi tak. Kór, když má tak hezký modrý oči, jako má třeba Dan…“
Gracík: „Jak říkám, tyhle věci jdou samozřejmě naprosto mimo mě.“
Gemov: „Lže! Asi přejdeme k další otázce…“

Myslím, že ještě u tématu zůstaneme. Musíte se aspoň trochu snažit?