Překvapivá rošáda: Seemanovou porazila Janíčková, k senzaci scházel kousek
PŘÍMO ZE SINGAPURU | Na mistrovství světa v plavání překvapivě hned dvě Češky bojovaly o postup do finále na 100 metrů kraulem. Životní závod vypálila Barbora Janíčková, které scházelo z devátého místa k postupu devět setin sekundy. O 12 setin za ní byla desátá Barbora Seemanová. Prsařka Kristýna Horská skončila na 200 metrů prsa třináctá. Před deseti lety spolu pózovaly na pláži v izraelské Netanji na začátku svých kariér. Oběma jim bylo patnáct. Z Barbory Seemanové od té doby vyrostla hvězda českého plavání. Druhá Barbora, Janíčková, se i kvůli sérii zdravotních potíží nedostala tam, kam mohla.
„Já jsem byla na pokraji, že už chci končit, že na vysoké škole nebudu plavat. Chytla jsem druhý dech a rozjelo se to,“ líčila Janíčková.
V semifinále stovky kraulem na mistrovství světa v Singapuru se všechno otočilo. Seemanová, která měla v nohách finálový boj na dvojnásobné trati, začala svůj závod pomaleji a závěrečný finiš stačil na čas 53,72. Janíčková naopak závod napálila a časem 53,60 si zlepšila osobní rekord o víc než půl sekundy.
„Já mám strašnou radost. Je to super, jsem ráda, že jsem trochu atakovala český rekord, a že jsem se takhle posunula. Sledovala mě rodina, bylo to hezký…“ usmívala se Janíčková.
K národnímu rekordu své kamarádky Seemanové, s níž bydlí v Singapuru na hotelu Holiday Inn Katong, se přiblížila na rovnou desetinu. „Jsem mega ráda za Barču, že má obrovský osobák,“ chválila ji Seemanová.
Sama měla za sebou náročné desítky hodin. Ve středu večer zkusila ve své nejsilnější disciplíně na 200 metrů kraul zaútočit na medaili, ale scházelo jí 53 setin. V prvních emocích pak odmítla novinářské rozhovory.
Zvládla se resetovat
„Byla jsem smutná. Byla jsem ve své hlavě, potřebovala jsem to zpracovat. Nebyla jsem ready o tom tady mluvit,“ vysvětlila ráno po závodě. „Neměla jsem na to odpovídat na otázky, které jsem si potřebovala odpovědět v hlavě. Většinou jsem ready mluvit, teď mi to prostě bylo líto. Zvolila jsem to, co je nejlepší pro mě.“
Kanadský trenér Tom Rushton se za svou závodnici postavil. Mediální povinnosti si odbyl sám a večer s ní situaci rozebral. „Bavila jsem se s trenérem o tom, že si člověk musí přiznat, že je zklamaný a smutný. I když je to super výsledek, super čas, tak sportovci prostě vždycky chtějí víc,“ řekla Seemanová. „Díky trenérovi i díky rodině jsem se trošku zvládla resetovat. To je na našem sportu asi to nejtěžší. Že člověk musí nechat včerejšek včerejškem a druhý den vstávat s čistou hlavou.“
Druhý den na stovce v klidu postoupila do finále, v semifinále to nebyl její ideální závod. „Jelo se mi to mnohem líp než ráno, ale nevyšel mi finiš. Udělala jsem tam blbý nádech. Byl to takový hodně průměrný závod,“ povzdechla si.
Pro Janíčkovou je to úplně jiný zážitek. Po těžkých letech, kdy se dostala na hranu kariéry, se pod trenérem Dušanem Viktorjeníkem dostala ve skromných podmínkách až na dosah finále mistrovství světa. Přesto, že jí v Olomouci lezou do dráhy hobbíci a musí si půjčovat startovací bloky.
„Jasně, je tam trošku pachuť toho, že finále mohlo být. Ale taky jsem mohla být šestnáctá. Je to motivace do příště,“ usmívá se Janíčková.
