Hrozně moc si to přály. Potkat se spolu v reprezentačním týmu a bojovat na mistrovství světa a Evropy. Úspěšná teta a nadějná neteř. Štěpánka a Amálie Hilgertovy. Společná velká jízda dvou generací se ale nekoná. Štěpánka se mezi nejlepší tři, které na šampionáty pojedou, nedostala. A tak hájení cti slavného kajakářského rodu zůstává na devatenáctileté maturantce na Mensa gymnáziu pro studenty s IQ nad 130. „Hrozně mě to mrzí. Můj cíl byl, abychom spolu byly na bedně,“ prozradila juniorská mistryně světa z roku 2013.
Je vám devatenáct let, takže primární pro vás asi bylo dostat se do reprezentace do 23 let. Je tedy seniorská reprezentace nadplán?
„Upřímně jsem měla letos starost, abych se dostala do té třiadvacítkové, takže tohle mě dost překvapilo.“
Proč starost?
„Letos maturuju a měla jsem s tím trochu stres. Kvůli škole jsem dávala míň tréninků i teď před nominací, tak jsem se bála, jestli mi to bude stačit. Ale tady mi to vyšlo, takže nakonec dobrý.“
Po prvním nominačním závodu, ve kterém jste skončila čtvrtá, se tento pocit změnil?
„Já mám celou nominaci jako odreagování od maturity, takže jsem si to hrozně užívala, že můžu dělat něco jinýho než se učit. A asi se to do toho promítlo, že se mi hrozně chtělo a nakonec to vyšlo. Odreagovala jsem se a hlava byla úplně čistá a závodilo se mi dobře.“
Teď vás čeká příprava na ME. Jak to zkomplikuje studium na maturitu?
„Příprava bude naštěstí až po maturitě. Já bych ráda měla nějaký oraz, tak uvidím, jak to v Tacenu budu zvládat.“
Kdy váš čeká maturita?
„Teď ve středu. Takže je to hezky za sebou naskládaný.“
Co je největší strašák u maturity?
„Maturuju ze zeměpisu a psychologie. Právě před závodem jsem se učila o stresu a třeba mi to pomohlo. (smích) Aspoň vím, co se mi teď honí hlavou.“
A potom se chystáte na vysokou školu?
„Chci se dostat na VŠE na diplomacii a přišlo mi, že přijímačky budou přesně v čas svěťáku v Troji (16.-18. 6.), tak jsem zvědavá, jak to zkombinuju, jak to nakonec dopadne.“
To jsou ale příjemné starosti, ne?
„Je to příjemná starost, ale radši bych ji neměla.“
Pomůžou vám na ME a MS zkušenosti ze šampionátů do 23 let a třeba i loňská zkušenost OH, kde jste byla jako předjezdkyně?
„Tu předjízdu na olympiádě spíš beru jako takovou šílenou motivaci, že jsem viděla, jaký to opravdu je a že se tam hrozně moc chci jednou dostat. Ale jinak bych řekla, že nominace jsou asi největší tlak. Juniorské a třiadvacítkové závody jsou asi jako příprava taky dobré, ale myslím, že takhle ze začátku sezony je ta nominace to nejlepší, protože je to ten největší tlak, který člověk podstoupí.“
Měla jste už čas přemýšlet nad cíli pro ME a MS ve své první seniorské reprezentační sezoně?
„Zatím moc ne. Protože jsem se to dozvěděla v sobotu a teď spíš vážně řeším školu. Ale myslím, že to spíš bude sbírání zkušeností, protože nikdy jsem neodjela sérii SP celou, o MS nemluvě. Na svěťák v Troji se strašně těším, protože tam bude skvělá atmosféra. Myslím, že to bude hlavně o těch zkušenostech, co letos získám.“
Nemrzí vás, že se v reprezentaci nepotkáte s tetou?
„Hrozně mě to mrzí, můj cíl byl, abychom spolu byly na bedně. Hrozně jsem s ní chtěla být v reprezentaci, abychom to prožívaly společně. Ale na druhou stranu když už tam není, tak aspoň, že jsem tam já, že se tam tak vystřídáme.“
Na bedně jste se nikdy nepotkaly ani při Českém poháru?
„Právě že ne. Minulou sobotu to klaplo, že jsme byly vedle stupínku spolu, ale já bych byla radši, kdybychom vedle sebe stály na něm. To se nesplnilo a to mě trochu mrzí. Ale co se dá dělat.“
Bavily jste se spolu v sobotu, kdy už bylo jasné, že se mezi tři nejlepší, které pojedou na ME a MS, nedostane?
„Nestihly jsme to, ona se chtěla soustředit do poslední chvíle na to, aby byla čtvrtá a vyšly jí aspoň ty svěťáky.“
