Po skoku jsem v rauši, tvrdí český superman

Na rampě je to rutina, nebo ještě cítíte vzrušení?
„Neblázni, pumpuje mi srdce. Jako blázen. Je to šílený, adrenalin mi hučí v hlavě. Když fičí prudkej vítr, mám strach. O tom žádná.“

Skok trvá chvilku, máte čas přemýšlet?
„Po odrazu ti musí sepnout automat, jsi stroj. Ale ještě to nemám tak zautomatizovaný jako ostatní, třeba Orlando Duque. Ten skočí, zavře oči a vše se mu odvíjí v mysli. A všechny jeho skoky jsou dokonalý.“

Vy při tom máte otevřené oči?
„Jasně, mám. Abych věděl, kde jsem. Zezačátku to nestíhám, neorientuju se. Ale jak se točím, vím, v jaké pozici a kde jsem. Pak vidím vodu a snažím se to dotočit.“

Co když uděláte něco špatně, uvědomíte si to hned?
„No jo, hned. Cítím, když udělám pohyb rychleji. Pak musím změnit rotaci. Tělo cítí každou chybu. Je to sice mžik, ale já si to v hlavě promítám hodiny.“

Co je nejdůležitější?
„Odraz a dopad. A ten čas mezitím musíš využít co nejlíp, vytasit dobrej trik. Hlavně musíš dopadnout zpevněně, jen tak to s tebou nic neudělá. V opačném případě tě to sežere jako papír, smete tě to. Musíš dopadnout se stejnou agresivitou, jako když chceš do někoho prudce praštit, jako boxer.“

Jak při závodě funguje hodnocení?
„Úplně jako na olympiádě. Hodnotí pět rozhodčích, nejvyšší a nejnižší známka se škrtá. Máš tři skoky, každý jiná obtížnost. Všechny tvý pokusy se vynásobí koeficientem obtížnosti, takže čím náročnější trik máš, tím výš budeš.“

Cliff diving • Archív

Co cítíte, když po skoku vyplujete na hladinu?
„Jsem v rauši, člověče. Tělo vyplavuje adrenalin, do toho vstřebávám dojmy ze skoku, cítím adrenalin. Slyším potlesk lidí, jsem ještě dlouho úplně nakoplej.“

Vaše specialita je skok Supermana. Není to už příliš velký hazard?
„Je, to přiznávám. Žádnej jinej skokan tohle nedělá, jen já. Odrážíš se z jedný nohy, to je nebezpečný, protože nemusíš dopadnout rovně. Ale zatím se nic nestalo, zvládám to. A lidi to mají hodně rádi.“

Někdo se před skokem absolutně soustředí, vy jste showman. Na lidi máváte, tančíte, hrajete miniscénky...
„To se mi právě líbí, povzbuzuje. Předvést lidem, co jen tak nevidí. Je to i takové uvolnění před skokem. Roztleskám lidi, vydýchám se. Pak si stoupnu na kraj, zklidním se a za pár vteřin skočím dolů.“

Nic vás nerozhodí? Náhlý poryv větru, pokřiky, hudba z amplionu?
„Tohle ne. Rozhodí tě, když si někdo před tebou namlátí. Jeden borec dopadl na záda, zfialověl mu celej trup i s krkem. Měsíc se nemohl hýbat. Někdo to pak radši vzdá, nechce se mu do toho. Ale nejrychleji to překonáš právě tím, že skočíš.“

A když špatně skočíte sám? Jak dlouho se z chyby sbíráte?
„Nejhorší je placák z výšky. Pak se ptáš, proč to kruci děláš. V hlavě se ti to míchá. Mentalita se změní. Furt si říkáš, kašlu na to, nechci se rozsekat. Minimálně 14 dní trvá, než se těchhle pocitů zbavíš.“

Stalo se vám, že jste si skok rozmyslel?
„Stalo, ve Francii. Měl jsem jít ze stojky, úplně novej skok. Hrozně foukalo. Cítil jsem, že tělo do toho nechce jít. Tak jsem to vzdal. Ten den jsem se cítil špatně. Naštěstí nám ještě před závodem dali 10 minut na trénink. A já to skočil. Pak se mi to povedlo na 8,5 bodu.“

Neštrejchl jste někdy o dno?
„Ne, je to vymyšlené tak, aby se tohle nebezpečí vyloučilo. Skáče se do hloubky, minimum jsou čtyři metry. Když se zabořím do vody, chci hned nahoru. Adrenalin prostě musí co nejrychleji z tebe ven.“

Vědí doma, co děláte?
„Vědí, ale naživo to mamka neviděla. Jen v televizi, když to někdy dávají. Chci ji s sebou vzít na závody, ať vidí přímo, jaká je to výška a hlavně co všechno se dá ve vzduchu dělat.“

Jak dlouho nacvičujete nový skok?
„Teď dělám skok z rukou, ze stojky. Nejdřív to promyslím v hlavě. Nemám zkušenosti ani trenéra, tak jsem si řekl, že se napřed naučím trojitý salto nazad, abych při skoku věděl, kde vůbec jsem. To jsem trénoval z 12 metrů. Pak jsem přidával další věci. Dohromady práce na hodně měsíců.“

Dá se tím uživit?
„V Číně to šlo. Když jsem tam jel, dostával jsem 800 dolarů za měsíc. Před návratem jsem se dostal na tisícovku. Takže jsem třeba makal dva týdny v kuse, v izolaci, za 18 tisíc korun… Ale byla to obrovská zkušenost.“

Prý pracujete jako kaskadér?
„Jo, jsem v agentuře. Hrál jsem v sérii Babylon, akčňáku Wanted, českým filmu Jedna ruka netleská, dělám reklamy. Za Jiřího Macháčka jsem spadl z přehrady, ve Wanted jsem se mlátil ve vlaku, kterej se zřítil z mostu.“

Jaká výška vás ještě láká?
„Pořád myslím na světový rekord. Nejen po nohou, hodit do toho i nějaký salto. Když už víte, co skočit, je to jednodušší, než po nohou čekat, jestli foukne vítr. Takhle se musíte pořádně odrazit. Když jsem někde na mostě, říkám si, to by šlo.“

Odmítl byste něco?
„Ne, jsem no limit. Všechno jde, když se na to člověk pořádně připraví.“

Vás asi nikde nepojistí, že?
„Proč? Pojištěnej jsem.“

Fakt? A na co?
„Normálně na sport a přímo v den závodu na závodní sport, říkám adrenalinový. U přepážky chtějí vědět, jaký. Říkám skoky do vody. Připlatím si trochu víc, ale jde to. Popravdě jsem taky docela koukal, že to jde.“

Co ještě ve Sport Magazínu na téma „Vodní očistec" najdete?

- Vstříc smrti. Reportáž ze závodů cliffdiverů, skokanů z výšky: když přistanou špatně, hladina se neotevře.
- Extrémní surfaři: když v Mexickém zálivu zuří tajfun, lidé opouštějí domovy. Tihle chlapíci taky, ale opačným směrem. Jdou do vln.
- souboj surfaře s obrovskou vlnou na youtube
- Žraloci si nehrají, říká v rozhovoru špičkový potápěč Martin Štěpánek
- Zn. Riziko: galerie adrenalinových zábav ve vodě
- Svět podle vodního slalomáře Jaroslava Volfa: poslouchá Kaiser Chiefs
- Kvíz: co víte o potápěči Štěpánkovi?