Historicky první zápas Ligy mistrů v domácí hale odehrají ve středu od 18 hodin volejbalisté Karlovarska. Nastoupí proti poraženému finalistovi posledních dvou ročníků Trentinu s českým smečařem Donovanem Džavoronokem. „Tohle je třešnička na dortu. Těšíme se moc,“ líčí kapitán Daniel Pfeffer. Při premiérovém zápase ročníku Západočeši prohráli v Polsku s obhájcem trofeje Kedzierzynem-Kožle 1:3, teď proti italskému favoritovi doufají v senzaci. „Bylo by to krásné. Člověk nikdy neví, kolik šancí takové týmy nabídnou. Doufejme, že jsme nepromarnili jednou příležitost,“ říká libero Pfeffer.
Cítíte s odstupem, že jste minulou středu na půdě polských šampionů Ligy mistrů měli víc než na zisk jedné sady?
„Když jsme o zápase přemýšleli, výsledek 3:1 bychom brali. Bylo to odehrané se ctí, vyrovnaný zápas. Ale hned jak zápas skončil, převládalo u všech zklamání, protože Poláci se nenacházeli v ideální formě a my jsme byli chvílemi lepší. Jen nedůsledností a chybami jsme to ve čtvrtém setu nedotáhli do tiebreaku, což nás strašně mrzelo. Protože kdo může říct, že hrál s obhájci titulu pětisetovou bitvu?“
Uvědomovali jste si okamžitě, jak blízko byla senzace?
„Člověk si nadává, bezprostředně poté je na sebe naštvaný a říká si, jaký je hlupák, že taková šance se už nemusí vyskytnout. V tiebreaku jsme proti topovému týmu mohli sahat po vítězství. Ale bohužel jsme se nedostali ani do něj a o to víc to mrzí. Když víte, že jste horší, nějak se s tím smíříte. Ale když si to prohrajete sami, je to horší.“
Zažil jste i předchozí zápas v Kedzierzynu-Kožle, kde to před čtyřmi lety byla jednoznačná záležitost ve prospěch domácích…
„Moc dobře si to utkání pamatuju. Sezona se tehdy vyvíjela dobře, ale my jsme tam přijeli na první zápas Ligy mistrů a dostali jsme šerednou bídu. Bylo to jasných 3:0 – jeden z těch zápasů, kdy vás favorit přejede – a skoro za hodinu jsme jeli domů. Teď to bylo odlišné, síly byly vyrovnané, protože Poláci se nacházeli v jiném rozpoložení.“
Rozkoukali jste se už v Lize mistrů při třetím startu v klubové historii?
„Určitě. I noví hráči v týmu už Ligu mistrů nebo vysoké evropské poháry hráli. Vystrašenost už tam rozhodně nebude. Ale je to i otázka losu, a to si člověk nevybírá. (směje se) Dostali jsme bohužel dva finalisty… Ale jak jsme viděli ve středu, i tihle můžou mít své chvíle, kdy jsou hratelní. A pak je tam belgický Menen. Tam už se není za co schovávat, a pokud chceme v Lize mistrů něco vyhrávat, musí to být s nimi.“
S jakými pocity jste vlastně přijali los s giganty Kedzierzynem-Kožle a Trentinem?
„Přirovnal bych to k losu, co měla Plzeň ve fotbalové Lize mistrů. (usmívá se) O to víc pod sebe chceme dostat Menen a s dvěma nejlepšími bojovat o každý set a zkoušet s nimi hrát vyrovnanou patrii.“
Jak moc vzhlížíte k domácí vyprodané premiéře s Trentinem? Už nemusíte hrát v hokejové areně, jako při premiéře v soutěži.
„Těšíme se moc, protože už konečně můžeme hrát opravdu ve své hale. Evropská volejbalová konfederace už to začala brát trochu reálněji – v halách, kde je o pár stovek nižší divácká kapacita, je atmosféra lepší a zážitek z volejbalu hodnotnější. Tohle se změnilo a konečně můžeme hrát doma. S Trentinem je to obrovský tahák a i my hráči jsme měli problém sehnat lístky pro členy své rodiny. (směje se) Další třešnička na dortu je, že tam hraje Donovan Džavoronok, který ve Varech působil.“
Proběhly hecovačky?
„Jasně. Jsme docela kamarádi, takže si voláme a píšeme přes celou sezonu. Hned po losu jsme si volali, že je to super, že se na hřišti potkáme spolu. Půjdeme taky pokecat na kafe a tak…“
Motivovalo vás vedení klubu třeba formou nějaké sázky nebo vypsaných prémií?
„To se stalo. Vedení přišlo s protinabídkou, za to, když něčeho dosáhneme. Oni jsou ochotní nám něco poskytnout, ale to jsou interní informace. (usmívá se) Je to v rámci hecování, nic závratného, ale je to od nich hezké.“
V hlavách vás hráčů je tedy porazit dvakrát Menen a něco víc by byla nadstavba?
„Jdeme do každého zápasu s tím, že ho chceme vyhrát. Musíte do toho takhle jít, i když víte, že šance jsou někde jinde. Jít tam jen si to zahrát, nemá význam. Víme, že týmy jako jsou Poláci a Italové jsou jinde než my, ale i tak si musíme říkat, že s nimi chceme vyhrát, abychom s nimi předvedli alespoň vyrovnaný výkon a dostali se do těch koncovek. Nejde si to v uvozovkách užívat. Jasně, Liga mistrů je za odměnu, za práci v minulé sezoně – ale je to o tom si to užít a chtít vyhrát.“
