Bitvu o bronz na světovém turnaji J&T Banka Ostrava Beach Pro čestí beachvolejbalisté Ondřej Perušič a David Schweiner nezvládli. Po skvělých představeních ve skupinách i v play off si poprvé vybrali slabší chvilku. Tolik chyb neudělali za celý turnaj, s Američany Milesem Partainem a Andrew Beneshem padli 0:2 (-14, -17). A po třech stříbrech v řadě končí v Ostravě čtvrtí.
Po rozhovorech dostali Perušič se Schweinerem od pořadatelů zarámované plaketky. Za první místo v anketě o nejlepšího volejbalistu roku, která se vyhlašovala v sobotu večer. Kategorii plážový volejbal Perušič se Schweinerem ovládli suverénně.
„Teď nám dáváte plaketu?“ divil se naoko Perušič. „Po takovém zápase?“ Stejně tak Schweiner: „To je zvláštní smysl pro humor...“ I tak plakety přebrali a doprovodili to klasickým úsměvem. „Na vyhlášení jsme dostali cenu a šek. Tak máme i plaketu. My jsme takové přibíjecí typy...“ dodal Perušič.
Na domácí turnaji jste hodně chtěli medaili. Je velké zklamání, že vám proti Američanům utekla?
Schweiner: „Pocity jsou hodně smíšené. Jsem rád, že porážky přišly až dnes. Mohly přijít už ve skupině a nemuseli jsme se z ní vůbec dostat, což by v téhle konkurenci vzhledem k dalším turnajům mohl být problém. Takže se čtvrtým místem jsme spokojeni, před turnajem bychom ho brali všema deseti. Vezeme si spoustu bodů do olympijské kvalifikace. Ale to, že jsme publiku, nám, našim trenérům, rodinám a kamarádům nenadělili medaili, nás samozřejmě mrzí.“
Projevila se únava?
Perušič: „Já věřil, že pokud navážeme na výkony z předchozích dnů, tak bychom měli velkou šanci na medaili. Ale to se nám bohužel nepovedlo. Naopak Američané oproti zápasu ve skupině předvedli výrazně lepší výkon, byli na nás dobře připraveni a zasloužili si vyhrát.“
Změnili něco takticky?
Schweiner: „Bylo to hlavně o nás. Měli jsme o dost horší ztrátu i o hodně horší příjem, což pramenilo z jejich lepšího servisu. Nemyslím, že by měli jinou taktiku, spíš to byl hůř odehraný zápas z naší strany. Což jde pak ruku v ruce s tím, jak si soupeř věří. I jejich polař, co si čapnul, tak skvěle složil. To se pak nabaluje jako sněhové koule a je hrozně těžké to zastavit.“
Američané hráli dobře, ale vy jste nebyli ve své kůži. Nesedl vám oběd?
Schweiner: „My všechno dělali tak, jako předtím. Skoro nic jsme nezměnili, jsme v tom skoro až autisti. Kdybychom to změnili, riskovali bychom špatný výkon. Ten ranní zápas s Nory byl hezký. Já to hodnotím tak, že už nám trošku došly síly. I když jsme hráli méně zápasů než Američani, kteří šli z kvalifikace. Prostě zahráli líp, zatleskáme jim a příště jim snad dáme na budku.“
I tak je semifinále úspěch, není samozřejmostí. Souhlasíte?
Perušič: „Určitě ano. Platí, že na téhle úrovni můžete dokráčet do semifinále, jako vypadnout ve skupině. Vidíme, kolik týmů z nejlepší světové desítky se vůbec neprokousalo do play off. Turnaj budeme s větším odstupem hodnotit pozitivně, bylo pro nás úžasné se popáté v řadě představit divákům na centrkurtu i v neděli. Už teď se trochu děsím tiskové konference příští rok, protože jestli po pěti semifinále nebudou očekávání vysoká, tak už nevím. Ale mrzí a bolí, že jsme v neděli nedokázali ani jeden zápas vyhrát a organizátorům a všem, kdo se na tom úžasném turnaji podíleli, medaili nedoručili.“
Váš program na nejbližší dny?
Schweiner: „Nohy nahoru a ležet.“
