Dalším hostem pořadu Přes Příkop, kterého ve studiu iSport.cz přivítal Zdeněk Haník, se stal Jan Hadrava. Čtyřnásobný nejlepší český volejbalista byl v této sezoně součástí polského týmu Jastrzebski Wegiel - mistra národní ligy a méně úspěšného finalisty Ligy mistrů. Diagonální hráč, který přestoupil do Galatasaraye, se pravděpodobně vrátí do reprezentace, kterou na přelomu srpna a září čeká evropský šampionát a o měsíc později odletí na kvalifikační turnaj na olympijské hry do Brazílie.
Jak byl samotný hráč spokojený s poslední sezonou v polském celku, kde byla jeho role mírně upozaděná?
„No, byla. Nechci říkat, že jsem si to bral osobně, ale samozřejmě se sezonou jsem byl mírně nespokojen. Vyhráli jsme titul, byli jsme ve finále Champions League, ale toho prostoru jsem nedostával tolik. To bych ještě vzal, ale jde o to, jakým způsobem a při jakých příležitostech jsem ten prostor dostat mohl a nedostal. Nechci teď na nikoho házet vinu, ale je to jeden z důvodů, proč už jsem nechtěl zůstat.“
Novým působištěm Jana Hadravy se stane Galatasaray Istanbul, který poslední titul získal před 34 lety. Byl volejbalista někdy v Turecku?
„Byl, ale jen krátkodobě, tak jsem zvědavý, co mám očekávat. Já jsem měl smlouvu v Polsku i na příští rok, ale dlouho jsme jednali, až mě nakonec za určitých podmínek pustili. Chtěl jsem jít do klubu, kde budu hrát a i podmínky, které mi nabídli, byly zajímavé. Je mi 32 let a volejbalová kariéra není do padesáti, šedesáti… Takže dokud mám možnost hrát, tak jsem ji chtěl využít.“
V této souvislosti prozradil, jak velkou roli v životě profesionálního sportovce v jeho odvětví hrají agenti.
„Zásadní, pomalu větší než úspěchy nebo výkony, které hráči předvádí. Spousta agentů má silné jméno a mandát, takže dokážou protlačit hráče do týmů, kam by se normálně nedostal. To platí samozřejmě v některých ligách, tam i manažeři kontrolují trošku ten trh a de facto to jsou oni, kdo rozhodují, který tým příští rok vyhraje titul.“
Hraje se českému hráči lépe v klubu, nebo v dresu reprezentace?
„Jak kdy. Když se vracím do českého prostředí, tak jsem v nároďáku rád. Příprava v reprezentaci je kratší, takže člověk není unavený psychicky, jak po sezoně, která v klubu trvá od šesti až do nějakých deseti měsíců. Jsem radši v reprezentaci přes léto, kdy můžu být často doma, takže v tomhle je to příjemnější.“
Pozval ho trenér do národního týmu? Už musí být nějak dohodnuti dopředu, nebo ne?
„Dohody nejsou, soupiska ještě není jasně daná a neví se, koho pozve, za jakých okolností a kdy. Na tu druhou půlku, se kterou počítám, že bych se měl připojit, to věřím, že mě třeba pozve a uvidíme.“
Jan Hadrava má šestiletého syna. Chtěl by, aby šel v jeho stopách a stal se volejbalistou?
„Já bych chtěl jít cestou, jako šel můj táta. Určitě ho nebudu tlačit do volejbalu, protože znám lidi, kteří tím, že je ke sportu někdo tlačil, tak si ho akorát znechutili. Jestli bude mít rád volejbal, nebo bude dělat jiný sport, to je jeho volba. Samozřejmě ale budu chtít, aby dělal nějaký pohyb. Já jsem začal velmi pozdě, ve 13 letech, takže bych chtěl, aby měl všeobecnou sportovní motorickou přípravu předtím. Volejbal je fakt náročný sport.“
Co dalšího o sobě ve videu sportovec prozradil:
- Jak se vyrovnával s tím, že konkurencí v klubu na jeho post byl olympijský vítěz?
- Co mají společného s basketbalistou Tomášem Satoranským?
- Kolik umí světových jazyků?
- Jak prožíval finále Champions League, kde se proti sobě střetly dva polské týmy?
- V jaké zemi se mu během jeho bohaté kariéry žilo nejlépe?
- Co si představí pod pojmem sportovní profesionál?
- Který trenér byl pro jeho rozvoj nejzásadnější?
- Jak by popsal svou roli diagonálního hráče a co se od něj očekává?
- Za jakých okolností by vyměnil šestkový volejbal za plážový?
- Už má plány, co by chtěl dělat po ukončení kariéry profesionálního sportovce?
- A co na závěr vzkázal mladým hráčům?
