Zvedl vítězoslavně ruce k nebesům a od srdce se rozesmál. Aby také ne, když pizza byla doma a chutnala o to více, že ji vyhrál nad svými svěřenci. Velezkušený kouč Lubomír Vašina dobře ví, že trénink není jen o dřině a hektolitry potu rád rozředí vtípky a soutěžemi. To vítají volejbalisté Trox Příbram, kteří se už téměř měsíc připravují pod vedením 63letého rodáka z České Třebové. A všem tato změna na první pohled svědčí. „Zatím si spolu rozumíme, což je důležité. Výkonnostní cíle samozřejmě přijdou, ale nyní stojíme na začátku a soustředíme se na trénink,“ popisuje Vašina.
Jste hodně rád, že jste neprohrál sázku?
„V první řadě jsem spokojený se samotným tréninkem. Soutěž o pizzu byla takový bonus na závěr. To, že nemusím kupovat večeři, je samozřejmě příjemné.“
Nebál jste se, že budete muset sáhnout do peněženky? Ve hře byly dvě pizzy pro hráče.
„Takové riziko existovalo, ale ze zkušeností vím, že z dvanácti hráčů téměř vždy někdo netrefí podání do vymezeného území. I kdybych prohrál, nic se nedělo. Šlo zkrátka o soutěž, v níž jsou hráči lehce pod tlakem. Nakonec stejně odcházejí buď spokojeni z toho, že vyhráli pizzu, nebo alespoň pobaveni ze hry.“
Poslední tři sezony jste byl spojený s Ústím. Jak došlo k vašemu přestupu do Příbrami?
„Jednoduše. Zavolal mi Dan Rosenbaum (sportovní ředitel VK Trox Příbram) s nabídkou na trénování. Chvíli jsme se bavili, a nakonec se domluvili na smlouvě s tím, že se pokusíme udělat výsledek a navázat fungující spolupráci.“
Potřeboval jste změnu?
„Ani ne, ale všechno má svůj čas. V Ústí jsem byl tři roky. V první sezoně jsme udělali super výsledek, skončili pátí v extralize, třetí v poháru a po 22 letech jsme pro Ústí vybojovali evropské poháry. Druhá byla průměrná (7. místo) a poslední zkrátka nepovedená. Vedení klubu mělo svou představu, já jinou – v těchto věcech mám jasno a rozešli jsme se. Ovšem rozhodně v dobrém.“
Příbram získala nového generálního partnera, ale kádr se tvořil relativně pozdě. Jak moc jste do něj zasahoval?
„S Danem jsme o všem průběžně komunikovali a posílali si videa vytipovaných hráčů. Konečné slovo měl on. Dobře ví, kolik za daného hráče může dát a jaké mu může nabídnout podmínky.“
Jste s kádrem spokojený? Tlačí vás na nějakém postu bota?
„Máme dvanáctku, se kterou pracujeme. Trenér, který přijde k novému týmu a od začátku přemýšlí, jestli je hráč dobrý, nebo špatný, tak nedopadne dobře. Zatím si spolu rozumíme, což je důležité. Jestli je někdo lepší a jiný horší, neřešíme, veledůležitá je oboustranná důvěra. Od toho jsou tréninky, a pokud každý odevzdá své maximum, jsem spokojený. Samozřejmě jsou v extralize mužstva, které mají nejvyšší ambice, a když nevyjdou, jsou logicky zklamaní. Pak jsou tu další, která si dávají za cíl postup do play off. Za daných okolností tu máme to nejlepší, co jsme mohli.“
Vaším cílem je postup do play off?
„Výkonnostní cíle samozřejmě přijdou, ale nyní stojíme na začátku a soustředíme se na trénink. Stejně netušíme, jak silní budou soupeři. Víme, že soutěž bude opět kvalitnější. Je tu několik top týmů, ale síla ostatních je velká neznámá, byť víme, že v kádrech se objeví řada zahraničních posil.“
Co říkáte na zdejší zázemí?
„Zázemí je tu perfektní. Trénujeme fyzičku, s míči v hale, chodíme do posilovny a všechno máme přímo u ruky. Hala je ideální s krásnými dvěma tribunami, což je nejlepší, protože jste přímo uprostřed kotle.“
A co teprve, až se kotel zaplní fanoušky.
„To bude paráda! Jen doufám, že po nás nebudou něco házet. (směje se) V tomhle kotli nikomu neuhnete. Diváci jsou v Příbrami skvělí, doufám, že při nás budou stát za každých okolností.“
Jak se vám zde vlastně v roli soupeře hrálo?
„Tady se nehraje dobře soupeřům, kteří si nevěří, nebo mají dokonce strach. Pokud sem ale jedete a cítíte, že na to máte, tak je to naopak. Pak se tu hraje dobře všem, protože zdejší diváci nevyburcují jen domácí tým, ale i hostující.“
Na závěr otočme list. Právě probíhá mistrovství Evropy, na němž hraje i váš syn. Jste v kontaktu? A jak moc šampionát prožíváte?
„Fandím Lukášovi i ostatním klukům. Mám z něj velkou radost. Jsme v dennodenním kontaktu. Naše pouto je velmi silné, a to i vzhledem k tomu, že jsem mu od sedmi let dělal prakticky tátu i mámu a vedl ho jako trenér od jeho prvních volejbalových krůčků. Naše společné cesty se rozešly až po jeho angažmá v Karlovarsku, ale v extralize jsme si proti sobě zahráli. Věřím, že kluci uspějí.“
