Masařík s Dostálem o kritizování v TV i „pravěku“: Koukalová byla jiná
PŘÍMO Z ANTERSELVY | Časy se mění. Byli u toho, když se Ole Einar Björndalen řezal s Raphaëlem Poiréem. Měli pět párů lyží na sezonu a ty jim ještě mazal trenér. A sem tam se jim povedlo zaskočit elitu. „Určitě bychom ale neměnili. Každá doba má své,“ vypráví bývalí biatlonisté Ivan Masařík a Roman Dostál, kteří po kariéře působí jako spolukomentátoři ČT. Jak je pro ně těžké pustit se do kritiky svých kamarádů a co říkají na konec Gabriely Koukalové? Oba v rozhovoru pro iSport Premium také prozradili, co dnes dělají...
První z nich komentuje biatlon už třináctý rok. Druhý osmý. Spolu v něm dříve závodili. Bojovali o úspěchy. Teď oba jen s úžasem sledují, jaký skok jejich sport kdysi na okraji udělal. „Skončilo to ve zcela jiných sférách a dimenzích,“ míní Ivan Masařík a Roman Dostál doplňuje: „Tím, že v něm máme stále spoustu kamarádů, jsme rádi, že s ním neztrácíme krok.“
Jak je těžké kamarády občas podrobit kritice, když se závod nepovede?
Masařík: „Mlýnské kameny, že? Samozřejmě je to těžké, ale i proto, že to sami známe a víme, co závodníci prožívají. Já se snažím třeba komentáře pod články ani nečíst, protože to by byl člověk jen naštvaný. Kritika tam tedy je a občas musí přijít, ale vždy se snažíme závodníky i nějakým způsobem obhajovat, protože nenastupují s tím, že budou špatní. Navíc i samotní závodníci umí být velmi sebekritičtí. Takový Michal Krčmář, když se mu nepovede závod, sám přijde a řekne, že to bylo špatné.“
Už se vám stalo, že za vámi někdo třeba přišel a řekl: To jsi trochu přehnal...
Dostál: „Ne, to ne. A já nad tím ani nepřemýšlím, že jsou to kamarádi. Koukám na ten sport jako na celek. Tím, že jsme ho oba dělali, víme, že to není žádná sranda. A to se týká nejen biatlonu. Takže ano, občas musíme říct i kritiku, ale není to myšlené špatně – spíš jde o vyjádření pocitů, jaké jsme měli a jaké pak mají i závodníci. Prostě konstatování, hodnocení.“
Masařík: „Je to vážně specifický sport, v němž se musí skloubit běh a střelba. Nedávno jsme třeba s Márou Lejskem dělali biatlonový kemp pro skupinu lidí a když přišli na střelnici a podívali se na terče, tak se ptali: A na to oni fakt střílejí? Bereme je i k terčům, ukážeme průměr 4,5 centimetru na ležku, a když si to vyzkouší, vidí, že to není sranda. Ve většině případů s nimi střílíme radši na větší, stojákové terče (11,5 cm). Není to o tom jim něco dokazovat, ale aby z toho měli také radost.“
Naštěstí v Anterselvě bylo zatím málo co kritizovat. Překvapily vás dvě úvodní medaile?
Masařík: „My jsme vždy větší optimisté, ale je pravda, že když jsem sem jel, tak jsem si v duchu přál, aby něco takového přišlo. Aby se utnula kritika, jež se na ně snášela – někdy i neoprávněně. Když se totiž podíváme na angažování nového trenéra, nedá se čekat, že tým si hned během jednoho roku zvykne pracovat v trochu jiném systému. Kdežto teď si už myslím, že se to začíná projevovat a pro budoucnost je to dobré. Smíšená štafeta byl krásný výsledek, ale Lucka (Charvátová) ve sprintu... to byl úplný šok.“
Dostál: „Já se však zase vrátím k tomu, že jsem to dělal a vím, že i šoky přicházejí. To samé jsem byl já na MS 2005 v Hochfilzenu (zlato z vytrvalostního závodu). Někdo sice řekne: No, je to ojedinělé, jenže sportovec přece jen nějakou výkonnost má, a když se mu to vše sejde, může tam být. Lucka je přesně tenhle případ – i ona má určitou výkonnost a není to tak, že by to objela a dostala za to medaili. Ano, tahle byla trochu zázrak, ale Lucka je v této sezoně silná. A nakonec je to i pěkné v tom překvapení. Že se nedá sednout a říct si: Teď vyhraje Tiril, to je jasné. Není.“
Masařík: „Promíchává se to a tohle je sport, který je i velmi ovlivnitelný počasím. Vždy říkám, že biatlon nemohou dělat v uvozovkách úplní blbci,
