Wright ve stíhačce vyděsil Böa: Sakra, musím máknout. Podle něj mohl i vyhrát
PŘÁMO Z LENZERHEIDE | Jeden projížděl cílem se spokojeným úsměvem a mávajíce divákům. Druhý se na cílové čáře mírně zaklonil a mohutně si zakřičel. První obrazně řečeno v závěrečných metrech své veleúspěšné kariéry, druhý v podstatě na jejím startu. Johannes Thingnes Bö a Campbell Wright mají zcela odlišné příběhy, o uplynulém víkendu se ale jejich cesty protnuly. V obou kláních – sprintu a stíhacím závodu – stáli vedle sebe na stupních vítězů. Zkušený Nor na tom nejvyšším, Američan s novozélandským pasem hned pod ním.
Pro jednoho z nejlepších biatlonistů historie to byl velký víkend. Už v sobotu dosáhl na 21. zlato ze světových šampionátů, čímž se osamostatnil na první příčce pořadí MS. Nedělní stíhačka pak byla symbolická v tom, že kromě toho, že se podvaadvacáté stal světovým šampionem, si zároveň připsal výhru číslo 90.
„Devadesátka je pěkné číslo a bylo by hezké mít 90 a něco. Tyto dva dny byly báječné, mít dva tituly mistra světa ve dvou dnech je fantastické,“ rozplýval se Bö na tiskové konferenci po závodě. Na poznámku, že k dorovnání Oleho Einara Björndalena mu zbývá už jen pět triumfů, poznamenal: „Jo, jen pět, ale víte jak… Kolik závodů zbývá? Devět? Je tady malá šance, ale uvidíme. Bylo by pěkné to dát na Holmenkollenu, ale mé přání pro závěrečný Světový pohár doma v Oslu je hlavně si to užít a hezky se se všemi rozloučit.“
Možná po zkušenostech z posledních dní bude i trochu doufat, aby mu rozlučku neznepříjemnila kometa ze šampionátu ve Švýcarsku Američan Wright. Ten totiž všechny šokoval nejprve svým výkonem v sobotním sprintu, kde ani jednou neminul a v cíli byl o 27 sekund pomalejší než muž, kterého všichni biatlonisté včetně něj obdivují.
V neděli se pak syn amerických rodičů, který ale vyrůstal a biatlonově začínal na Novém Zélandu, nezalekl startovního čísla 2 a opět všem vytřel zrak. Málem i Böovi.
„Startoval z druhého místa a trefil 19 terčů. Takže byl velmi blízko k výhře. Kdyby trefil jeden navíc, byl by dnes světovým šampionem,“ komentoval Bö.
Asi lže, usmál se Wright
Ne že by snad Wright norského suveréna vyděsil, ale přinutil soupeře, aby jej pořádně sledoval. „Pozoroval jsem jeho terče, jak padají jeden po druhém, a říkal jsem si: Sakra, teď si musím ještě pořádně máknout,“ přiznal Nor, pro kterého je tento světový šampionát posledním v kariéře, zatímco stříbrný Američan jich má před sebou ještě spoustu.
„To fakt řekl? Úžasné. Asi lže,“ usmál se Wright. „Já jsem v posledním kole věděl, že Eric (Perrot) je silný na lyžích. Tak jsem spíš ujížděl jemu a pak jsem se podíval před sebe a řekl si: Jsem si skoro jistý, že Johannes je blíž, než byl předtím. Dal jsem tomu všechno, ale on je prostě legenda,“ přidal ještě svůj pohled na věc.
Oproti závodům v lednu byla tentokrát na Böovi vidět zase jeho dřívější uvolněnost, kterou se prezentoval pak i před novináři. Pod rouškou byl často rozpoznatelný úsměv, oči mu zářily a během rozhovoru se několikrát stihl pochlubit zlatou medailí, která mu visela na krku.
Patrná byla také ještě pro něj velmi typická věc – sebevědomí. „Samozřejmě že chci v příštím týdnu ještě přidat zlaté medaile. Ale je tady dalších sto závodníků, kteří se také těší a budou chtít vyhrát. Musím se připravit velmi dobře a využít každou hodinu k odpočinku,“ má jasné plány pro druhý týden MS.
