Po sobotním stíhacím závodě se u něj vyskytly žaludeční potíže… a nebylo jisté, zda vůbec do posledního závodu s hromadným startem naskočí. Nakonec ale nastoupil a před domácími fandy urval nejlepší umístění v sezoně. „Jsem rád, že si fanoušci mohli zakřičet i na někoho, kdo jede do desítky,“ přiznal Ondřej Moravec po osmém místě.
Je to tedy pro vás proměna o 180 stupňů?
„Ještě že tak. Kdybych měl podruhé střevní potíže za tři týdny, to už by bylo moc. Naštěstí z toho nic nebylo. V sobotu jsem měl takzvaně hoňku za minutu dvanáct, ale večer jsem se cítil normálně, takže to teď to nemělo na výkon žádný vliv. Mohl jsem do toho závodu jít naplno. Ten začátek byl sice příšerný, ale nakonec osmé místo – super.“
Na start jste i přicházel jako úplně poslední…
„Jojo, ještě jsem byl na záchodě, ale nic se nedělo. V cíli jsem měl křeče, ale to není nic.“
Co jste před závodem jedl?
„Normálně. Kdybych měl dietu, tak bych ten závod neobjel, tělo by bylo totálně vyšťavené. Přijel jsem na hotel, chvíli si lehnul, nic se nedělo… takže jsem to bral, že pokud se něco stane, stejně nenastoupím. Kdybych do toho závodu šel oslabený, kdybych nejedl, tak by ani cenu tam lézt. Bral jsem to hop nebo trop, a dopadlo to dobře.“
V závodě vám prakticky nevyšla jen ta první ležka za dvě chyby. Co se tam stalo?
„Rány byly vpravo. Cvakal jsem si doprava a pak jsem to vrátil zpátky. Ty dvě rány vypadly, ale spíš to bylo předržené a šlo o takové zbytečné chyby z respektu.“
Běžecky jste se ovšem zdál velmi silný. Souhlasíte?
"Jo, cítil jsem se dobře. Na to, co se dělo v sobotu, jsem mohl teď prakticky v každém kole jet s kýmkoliv. Teda až na tu skupinu, kde byl Lukas Hofer… co ten jede za tempo, tomu nerozumím. Jinak jsem se ale cítil dobře. Jen jsem měl hroznou nevýhodu v tom, že na tom staďáku mi nikdo netahal. Klasika, řekli si, že ten je tady doma, ten si to tady oddře. Potřeboval jsem, aby mě někdo vystřídal, protože jsem tady tři stadiony jel na větru, což je strašně znát, ale nebyl tam nikdo, kdo by to vzal. To je škoda, na stadionu se dalo klidně udělat 10 sekund, kdybychom se trochu prostřídali.“
Na druhou stranu, kdyby vám někdo řekl, že v cíli skončíte před Martinem Fourcadem?
„Taky je to jenom člověk. Dneska jsem byl silnější, ale příště to může být úplně jinak. Jsem rád, že to má vzestupnou tendenci a jde to dopředu. Doufám, že si teď odpočinu, pak tady potrénuju a začneme další část sezony.“
Bude to zase individuální trénink jako vloni?
„Zase budu sám. Mám to nejradši, dělám, co potřebuju při střelbě, mám čas na sebe... Funguje mi to a mám v to i důvěru trenérů. Budu v Novém Městě na Moravě. Sice tady jsou nějaké závody, ale jsem domluvený, že budu trénovat večer.“
Vnímáte, že i tohle umístění v nejlepší desítce může být povzbuzení kompletně pro tým?
„Rozhodně dobré pro tým a ještě daleko lepší pro mě (směje se) Ne, že bych byl úplně klidný, ale já jsem tomu prostě věřil, že to přijde. Udělat to tady je o to těžší, ale jsem rád, že se to povedlo a že i ti fanoušci, kteří na to čekali, si mohli zakřičet na někoho, kdo jede do desítky.“
Takže takový první dárek k Ježíškovi?
„O tom to asi není. Já jsem to potřeboval, tým taky. A náš čas ještě přijde.“
