Strávili společně prakticky celou kariéru. Kamarádi na život a na smrt ale Ondřej Moravec s Michalem Šlesingrem nikdy nebyli. Třeba na pokoji spolu většinou nebydleli. „Ondra není vyloženě podobného ražení jako já,“ přiznal Šlesingr. Sám moc dobře ví, jaké to je loučit se před prázdnými tribunami v Novém Městě na Moravě, to společné měli... A co by mu teď poradil?
S Ondřejem Moravcem jste spolu byli prakticky celou kariéru. Co se vám vybaví jako jedna z prvních vzpomínek s ním?
„To už je strašná doba. Vybavuju si, když jsme byli malí špunti a jeli jsme na soustředění. Pak když jsme se z „tábora“ vraceli do Letohradu, měl tam Ondra bouračku na kole, kdy se srazil s naší trenérkou. Asi to se mi teď vybaví, když se podívám dozadu.“
Jak byste ho charakterizoval jako sportovce?
„Byl velice cílevědomý, vždycky si šel za svým, byť měl nějakou dobu, když přecházel z juniorů do chlapů, tam se s tím trošku potýkal, chvíli se s tím pral. Ale vytrval, šel si za svým cílem. Ví, co dělá a proč to dělá. To byla jeho silná stránka, byl dost houževnatý.“
A co jako člověk?
„Ondra nebyl vyloženě podobného ražení jako já, takže jsme si občas vjeli do vlasů, protože