Slušný jsem nebyl, uznal Soukup, když si ve sprintu odstřelil bednu
Šéftrenér Ondřej Rybář se na něj po závodě zlobil: „Jsem za to na něj naštvaný,“ vytýkal českému biatlonistovi Jaroslavu Soukupovi tři chyby při střelbě ve stoje při sprintu v SP v Ruhpoldingu. Nebýt jich, mohl by Soukup skončit na stupních vítězů, takhle ale skončil až jedenatřicátý. „Ležka byla v pohodě, ale stojka… Přemýšlím jak to říct slušně. Prostě to nedopadlo,“ mrzelo Soukupa.
Ono je to vůbec letos takové vaše prokletí. Vždyť při střelbě ve stoje máte úspěšnost 63,7%...
„Ano, musím se s tím nějak srovnat. A zapracovat na tom.“
V čem to je, že vám ta stojka tak nesedí?
„Ona mi vždycky seděla víc ležka než stojka. Nikdy jsem v ní nebyl stoprocentní a budu na ní muset zapracovat, abych se přiblížil maximu.“
Už tušíte, jak se to dá zlepšit?
„Právě, něco musím vymyslet. Jsem zvědav, jestli se to povede. Nějaké možnosti tam ale jsou. Hlavně potrénovat, zasušit si a snažit se zlepšit.“
Je to o to nepříjemnější, že díky skvělému běhu byste byl s čistou střelbou na bedně?
„Ano, to naštve o to víc. Kdyby se to trefilo, mohl být dobrý výsledek. Ale musím rovněž pochválit naše servisáky, protože lyže byly skvělé.“
Co jste si říkal po té třetí netrefené ráně? Bylo vidět, že jste zaklel do vzduchu.
„No to radši říkat nebudu. Doufám, že se to ani neodečte ze rtů, nebylo to vůbec slušné. Myslím, že i tak to bylo dost slyšet. Byl jsem na sebe dost naštvaný. Už po těch dvou jsem si říkal, že ten závod je ztracený, ale zpětně byly i ty dvě dobré.“
Na druhou stranu jste měl devátý nejrychlejší běžecký čas. Dá se tedy na tom stavět?
„Určitě, dobře jsme potrénovali. Letos to postupně rozjíždím a snad to vydrží. Cítím, že ta běžecká forma stoupá, ale nemůžu zaručit, že to třeba vygraduje na mistrovství světa. Snaha bude, ale nikdy to nejde říct stoprocentně.“
Rozhovor s Michalem Šlesingrem čtěte v Nedělním Sportu.
