Ráno byla lyžovat v Bedřichově, večer jako poslední vítězka dorazila na vyhlášení Sportovce roku. S úsměvem a klidem mnohem větším než loni. Za poslední rok urazila Gabriela Koukalová dlouhou cestu. Jedenáct měsíců nehnula, jak říká, ani brvou, teď se znovu vrhla na sportování. Hlavně kvůli zádům. Spíš než u biatlonu vidí sama sebe v práci pro vlastní nadaci. „Abych si jednou mohla říct, že jsem dělala dobré věci,“ říká vítězka Světového poháru 2016.
Cestou do hotelu Hilton, kde byla v pátek večer letošní Sportovkyní roku slavnostně vyhlášena Ester Ledecká, se loňské vítězce Gabriele Koukalové vybavilo, co všechno se za poslední rok stalo a jak to uběhlo.
„Tehdy mi bylo nepříjemný sem jít, nevěděla jsem, co bude, šla jsem do neznáma,“ připomněla si nejistotu olympijské zimy kolem svého návratu – nenávratu. „Teď už to bylo mnohem lepší, to je příjemný posun,“ zmínila devětadvacetiletá dvojnásobná mistryně světa a majitelka dvou medailí z olympiády v Soči.
Za poslední rok se změnilo mnohé. Koukalová sice začala znovu sportovat, na návrat k řeholi vrcholového sportu to ale nevypadá. Fotky z posilovny, které zveřejňuje na sociálních sítích, mají jednoduché vysvětlení.
„Snažím se dostat do pohody, jedenáct měsíců jsem nehnula ani brvou a už jsem začínala mít problémy se zády,“ vysvětlila. „Tak teď do toho celkem šlapu. Dostat se zpátky není taková legrace, jak jsem si myslela. Je ale docela fajn sportovat, když za vámi nikdo neběží,“ zasmála se.
„Vrátit se k biatlonu? Je fakt, že spousta lidí mi říká, že by to byl docela dobrej nápad, ale já osobně o tom nejsem přesvědčená,“ zauvažovala. „Ale říkám si, že člověk by nikdy neměl říkat nikdy,“ zopakovala oblíbenou formulku. Bolesti nohou, které jí znemožňovaly trénink a vlastně přervaly její biatlonovou kariéru, pociťuje dodnes. „Pořád je mám, třeba při dlouhých procházkách po několika kilometrech. Možná si tělo ještě pamatuje všechno z minulosti a brání se.“
V pátek se poprvé vydala na lyže do Bedřichova. „Ujela jsem asi patnáct kilometrů, ale bylo to příšerný. Lidi na mě volali: vám to ještě furt jde. Ale o mě se už v tu chvíli pokoušely mdloby, fyzička už není, co bejvala. Ale nechtěla jsem se samozřejmě nechat zahanbit, tak jsem dělala, že jsem děsně hustá.“
Věnuje se i běhu, tenisu či latinskoamerickým tancům. „Myslím, že zanedlouho dostanu ocenění pro největší antitalent. Lidi, co s nimi tančím, na mě určitě večer vzpomínají, jak mají rozdupaný nohy. Ale strašně mě to baví.“
Koukalová: V Novém Městě budu v první řadě!
Poslední rok ji zaměstnávala stavba domu a budování nového domova, momentálně věnuje energii rozjezdu svojí nadace. „Chci se věnovat poruchám příjmu potravy, to vychází z mojí minulosti. Je to problém, o kterém se nemluví a který existuje nejen ve sportu, jak jsem zjistila z těch tisícovek e-mailů, které mi chodí. Tlak na to, aby člověk vypadal dobře, je ve všech oborech. Ta práce mě nabíjí,“ řekla.
Změna Gabriely Koukalové je hmatatelná. „O ženách by se mělo říkat, že jen zrají, ale já myslím, že jsem i trochu zestárla. Každopádně jsem získala spoustu zkušeností, které bych neměla, kdybych zůstala u svého bývalého povolání. Bylo to takové setkání s realitou...“
A v čem ty nově nabyté zkušenosti spočívají? „Naučila jsem se ve všech ohledech starat sama o sebe, už nespoléhám, že za mě všechno zařídí někdo jiný. Je to neuvěřitelná škola,“ řekla Koukalová.
„Teď přicházím na to, že jsem kolem sebe měla spoustu lidí, které jsem měla za přátele, ale zjistila jsem, že to byla asi jen moje naděje a v reálu to tak nebylo. Ale nechci tím nikoho hanit, myslím, že je to součást života. Člověk se někdy potřebuje dostat na takovou křižovatku, aby věděl, kdo mu zato stojí,“ zamyslela se bývalá biatlonová hvězda, která si váží toho, že přechod od vrcholového sportu k „normálnímu“ životu zvládla.
„Nelituju ničeho, co se stalo, rozhodně bych nic neměnila,“ ujistila. V příštím roce hodlá být sama sebou, věnovat se rodině a pomáhat lidem. „Abych si jednou mohla říct, že jsem dělala dobré věci.“
Světový pohár biatlonistů v Novém Městě na Moravě si ujít nenechá. „Samozřejmě to sleduju. Člověk by musel být slepý a hluchý, aby mu to uteklo. Já se tam dokonce chystám, v neděli bych tam chtěla být, budu fandit v první řadě,“ slíbila Koukalová, která na vyhlášení ankety dorazila se 16letým neslyšícím tenistou Jaroslavem Šmédkem.
„Dokáže rovnocenně soutěžit s lidmi, kteří nemají žádný hendikep. Myslím, že takovým lidem bychom měli věnovat pozornost,“ vyzdvihla Gabriela Koukalová.
