Davidová: Takto musím jezdit častěji. Chválí si změnu postoje u střelby
Čtyři dny před Štědrým dnem mohla dovést domů medailový dáreček. Do závěrečné střelby byla bezchybná. A na čelních příčkách! Jenže jedna rána se přeci jen na poslední stojce do terče nevešla, a biatlonistka Markéta Davidová tak dojela v nedělním „masáku“ SP v Hochfilzenu čtvrtá. „Takto musím jezdit častěji,“ řekla po nejlepším výkonu sezony. Pomohla ji i rada Egila Gjellanda.
Co tedy ve vás převažuje? Smutek ze ztracené medaile či radost z nejlepšího závodu v sezoně?
„Jednoznačně převažují pozitiva. Od začátku jsem se snažila jet takticky, zbytečně se neunavovat a jsem ráda především za střelbu. I když to stačilo jen na čtvrté místo, jsem spokojená. Tím, že střílím pomalu, vteřiny na střelnici mi utíkají… na druhou stranu si myslím, že líp už jsem to udělat nemohla. Určitě jsem ze sebe vydala maximum.“
Podle asistenta trenéra Jiřího Holubce byla ta jediná chyba zase jen těsnou ranou.
„Ano, ale zase jsem ráda, že to mám relativně pod kontrolou a nejsou to rány, které by se nevešly ani na plato. Prostě, že se to stabilizovalo, shluklo do nějakého grupeta a nelétá to všude možné. Když pak ta jedna rána uletí, co se dá dělat – to se prostě stane.“
Co jste si i v ten klíčový moment před poslední střelbou říkala?
„Nic moc. Snažila jsem si hlavně stoupnout, jak jsme si s Egilem (Gjellandem – trenérem) před závodem řekli a soustředila se na to, abych správně najížděla. Když jsem pak tu jednu ránu nedala, přála jsem si, aby to zůstalo jen u ní. Jinak jsem se na to ale snažila koukat s čistou hlavou.“
Můžete být nicméně trochu konkrétní v tom, co jste s trenérem Gjellandem v poloze měnili?
„Hlavně postavení nohou, protože jsem potřebovala stát trochu jinak. Dávala jsem si na to pozor a přes Vánoce mám za úkol si to trochu zautomatizovat a vyzkoušet si, co je pro mě lepší.“
Teď v závodě to lepší bylo?
„Určitě. Možná mi vše trvalo ještě déle, než jsem si tam ty nohy narovnala tak, jak mi Egil řekl, ale bylo to o dost lepší.“
Jak pak vypadalo i to poslední kolo, kdy jste sice naháněla Dorotheu Wiererovou ale také za sebou držela Denise Herrmannovou?
„To už pro mě bylo spíš z posledních sil a sama jsem se modlila, aby mě Denise nedojela. Dorothea mi navíc přišla dost daleko a to poslední kolo odjela dobře – v první části se udržela Tiril a pak už to dobojovala do konce. Zatímco já doufala, že Denise za mnou již nemá tolik sil.“
Čtvrté místo je ale i tak vaším top výsledkem sezony. Může to něco naznačit do nového roku?
„Možná ano, ale musím také zůstat na zemi. Po delší době to byl konečně střelecky podařený závod a byla bych ráda, aby ta střelba byla stabilnější a závody šly tímhle směrem. A ne jen jeden ze čtyř.“
Takže víra v zlepšenou střelbu je víc než výsledek?
„Rozhodně. Neřeším, jak to dopadlo, ale to, že jsem se hlavně trefila. To je pro mě důležité.“
Na co se tedy teď během Vánoc těšíte?
„Asi na cukroví a na to, že budu zase doma chvíli ve svém. 27. prosince totiž jedeme na exhibici do Ruhpoldingu, potom na soustředění a pak už zase do Oberhofu.“
Budete sledovat i vyhlášení ankety Sportovec roku, kde figurujete v první desítce?
„Určitě ano, ale své umístění si odhadnout nedokážu. Už takhle jsem byla dost překvapená, že tam v té desítce jsem a moc si toho vážím. Uvidíme.“
