Zlaté Voborníkové spletli hymnu: Emoce se už rozutekly. Záliba? Jídlo
Postavou je sice malá, ale biatlonistkou může být v budoucnu velkou. Tereza Voborníková v jednadvaceti letech vybojovala na mistrovství světa juniorů v americkém Soldier Hollow už dvě zlaté a jednu bronzovou medaili. Dvě vítězství slavila i s cedulkou vyjadřující podporu Ukrajině. Proč byla zaskočená, když se podruhé těšila na českou hymnu? Jak se k biatlonu dostala a jaký je její největší hřích?
Hektické, ale nesmírně úspěšné období teď prožívá česká biatlonová juniorka Tereza Voborníková. Plnými doušky vstřebávala atmosféru na svých prvních zimních olympijských hrách, kde nastoupila do tří závodů (dokončila dva) a posbírala nesmírně cenné zkušenosti.
Pak se trochu zapotili na národním biatlonovém svazu, aby jednu ze svých hvězd zvládli přesunout z Číny do USA. Jednadvacetiletou slečnu sice čekala náročná cesta, ale podle všeho ji nevyčerpala příliš, protože se pak hned plná energie vrhla do další mise. Tou je zjevně sběr medailí na juniorském šampionátu. Dosud nastoupila do tří závodů a ve všech se dostala na stupně vítězů, dvakrát navíc na post nejvyšší.
A že to pro postavou malou blondýnku nebylo snadné, s trochou nadsázky dokládá i výška „bedny“, na kterou musela udělat pořádný krok, z čehož si na sociálních sítích dělali legraci i sami biatlonisté. Těžká práce rodačku z krkonošského Hostinného ale čekala už v samotných závodech, hlavně pak v tom posledním, stíhacím. Tam totiž na střelnici třikrát minula.
„To bylo opravdu hodně. Poslední položku jsem ale zvládla, protože jsem na ni přijela s čistou hlavou. Taky mě trochu uklidnilo, když jsem slyšela, že obě soupeřky přede mnou už chybovaly,“ popisovala pak Voborníková pro web Českého biatlonového svazu.
A pak si ještě hrábla na dno v závěrečném okruhu. Vše ale dobře dopadlo a juniorka, která je první českou mistryní světa v této kategorii od triumfu Markéty Davidové v roce 2018, si mohla jít pro zasloužené zlato a také si znovu poslechnout českou hymnu. Jenže tady přišel trapas. Pořadatelé totiž pustili jinou píseň. Vše sice záhy napravili, ale… „Na podruhé už vše dobře dopadlo, ale ty emoce se už rozutekly někde po Utahu,“ povzdychla si Voborníková.
V USA ji čeká ještě závod ženské štafety a pak hurá po dvou měsících domů, za rodinou, přítelem a také pejskem. A když vyjde čas, tak třeba vyrazí i do kina, které patří k oblíbeným odpočinkovým aktivitám biatlonistky a studentky Masarykovy univerzity v Brně. Co se týče filmů, je jí prý úplně jedno, na co jde. „Na všechno, něco českého… Ale je mi to úplně jedno, hlavně že jdu na ten kulturní zážitek,“ prozradila při nedávném povídání na SP v Hochfilzenu.
Voborníková je sice stále juniorkou, ale už si vyzkoušela právě i několik závodů Světového poháru, kde debutovala v lednu 2020 v Oberhofu. A jako třešničku na dortu, které mimochodem také miluje, stejně jako všechno sladké, si letos užila poprvé atmosféru zimních olympijských her.
Ty byly jejím snem a cílem už od dětství. Přitom sportovní tradici v rodině nemají, k této zálibě se dostala sama. „Začala jsem nejdřív s hladkým lyžováním. Ale biatlon se mi, asi i kvůli tomu boomu, hrozně líbil. Pak jsem se rozhodovala o střední škole, a tam se dělal i biatlon. Tak jsem si řekla, že to zkusím, že k hladkému lyžování se dá vrátit vždycky. Ale biatlon mě okouzlil a zůstala jsem u něj,“ vzpomínala na své začátky.
Tento sport už však v televizi sledovala zhruba od svých jedenácti let. Jejím velkým vzorem byl třeba i Ondřej Moravec. To pak bylo haló, když se s ním osobně potkala už jako mladá biatlonistka na závodech v Letohradu. „Ježiš, to je Ondra, musím se s ním vyfotit,“ byla tehdy její první reakce. Fotografii má prý dodnes ve svém telefonu, i když při vzpomínce na tuto hysterii se už teď chytá za hlavu a směje se jí.
Ačkoliv ve volném čase ráda zajde na nějaký ten film, když se jí zeptáte na největší zálibu, neopomene zmínit na prvním místě jídlo. Přitom na její drobné postavě to vůbec není znát. „To děkuju, ale dá to hodně práce to vyběhat,“ smála se. Stejně jako většina žen totiž miluje především sladké, což také uvádí jako svůj největší hřích.
Na druhou stranu ale ví, jak by se jako sportovec měla správně stravovat. Aby ne, když právě tento obor studuje. Nicméně jí hodně leží na srdci i stravování dětí. Na toto téma také chce psát bakalářskou práci. „Zaujala mě výživa dětí, obezita u dětí obecně. Mám desetiletou ségru a ta splácá páté přes deváté, tak by mě to asi docela lákalo. Psát o biatlonu by bylo takové klišé, radši si od toho trochu odpočnu a budu se věnovat něčemu jinému,“ usmála se sympatická slečna.
Než se ale opět dostane domů a ke všem svým zálibám, čeká ji na MSJ ve středz večer štafeta. Do konce sezony by pak měla ještě absolvovat i jeden podnik SP, a to ten úplně poslední v Oslu.
