Puskarčíková o Östersundu: Fáborky v horizontální poloze a těžké tratě
Po zastávce v Novém Městě na Moravě se biatlonisté přesunuli na sever, kde je čekají poslední dva díly Světového poháru. Ve čtvrtek startují v Östersundu, kde spíš než téměř končit jsou zvyklí začínat. I tak je v březnu mohou čekat mrazivé teploty. „Je to taková poslední facka před tím, než se jede do slunného Osla,“ vzpomíná ve videu pro web iSport.cz Eva Puskarčíková.
Östersund a Oslo. To jsou poslední dva díly Světového poháru, které ještě biatlonisty čekají. Čtvrtečními vytrvalostními závody vstoupí ženy i muži do toho švédského. Právě v něm na začátku minulé sezony slavila Markéta Davidová jediné vítězství v SP 2021/22. A jak na toto místo vzpomíná její bývalá kolegyně a velká kamarádka Eva Puskarčíková?
„Östersund je v tomto období většinou takový nezvyklý, protože to bývá spíš otevíračka SP na severu, právě v Kontiolahti a Östersundu. Úplně bych se ale nenechala zmást tím, že už je březen, protože i teď zde můžou být hodně minusové teploty, což je taková poslední facka ještě před tím, než se jede do slunného Osla,“ vypráví žena, která po minulé sezoně ukončila kariéru.
Na tamní tratě vzpomíná jako na jedny z těch těžších. „Je to nahoru dolů, vlastně si nikde moc neodpočinete a střelnice je taková, že vás vyděsí, ale ve finále není až tak náročná. Přijde mi, že tam byl vítr vždycky na fáborkách znát, byly pokaždé v totálně horizontální poloze, ale rány pak v konečném důsledku až tolik neovlivnily,“ vzpomíná Puskarčíková, která v tomto švédském středisku jela i MS 2019.
Co tedy ještě říct k větrným podmínkám na střelnici? „Třeba v Oberhofu bývaly větrné poryvy, tady je to zase víc takové stabilní. Je to spíš o tom zamyslet se, na který stav si lehnu, protože tady úplně neplatí takové to pravidlo: Ha, fouká na střelnici, běž si na kraj, tam je stěna a nefouká tam. U ní se naopak vítr začíná točit, takže na stojku se úplně nevyplácí schovat se na třicítku jako v Novém Městě, ale chce to jít na takovou 22 nebo 25,“ přibližuje.
S Östersundem ale nemá spojené jen samotné závodění. „Většinou to býval takový ten zahajovací závod sezony, před Vánoci, takže nás vždycky hrozně bavilo chodit do obchůdků a kupovat ty jejich perníčky, abychom měli zásoby na Vánoce,“ směje se Puskarčíková.
