Švýcarská závodnice Lena Häckiová-Grossová má za sebou životní výsledek. V Anterselvě poprvé v kariéře vyhrála závod světového poháru. Tento úspěch pro ni byl ještě před pár lety přitom nemyslitelný. Trpěla problémy s příjmem potravy, výkony šly dolů a cítila se špatně i po psychické stránce. „Dlouho jsem to skrývala. Nesmírně jsem se za to styděla,“ svěřila se hvězda se svým životním příběhem
Má za sebou životní závod v elitním seriálu. Lena Häckiová-Grossová během vytrvalostního závodu v Anterselvě ani jednou neminula, solidně běžela a zvítězila o dvacet sekund před Francouzkou Julií Simonovou, která udělala dvě chyby. „Poprvé zvítězit je úžasný pocit, ani to nedokážu to popsat,“ nenacházela slova šťastná závodnice.
Vedle skvělého výkonu zaujala Švýcarka mnohé, také svou pro biatlon nezvyklou tělesnou konstitucí. Na rozdíl od většiny závodnic totiž není majitelkou subtilní šlachovité postavy. „Nemyslím to ve zlém, ale nemůžeme ji určitě nazvat hubenou biatlonistkou. Je vidět, že tu sílu v těle má a dnešní závod zvládla excelentně,“ poznamenal komentátor České televize Tomáš Jílek.
Právě kvůli postavě, která se vymyká „biatlonovým normám“ si novopečená vítězka v minulosti prošla řadou nepříjemností. Trenéři jí už od mládí doporučovali, že by měla zhubnout. „Kdybys byla trochu lehčí, do kopců by ti to jelo líp,“ snažili se ji v dobré víře namotivovat. A talentovaná biatlonistka jejich rady vyslyšela. Brzy se to však vymklo kontrole.
„Snažila jsem se rychle zhubnout, což vyústilo v to, že jsem celé dny skoro nic nejedla,“ řekla Häckiová-Grossová, která o svých dlouholetých problémech s příjmem potravy promluvila poprvé loni v březnu.
„Neustále jsem si něco vyčítala a prakticky 24/7 přemýšlela o jídle. Jedla jsem jen velmi málo. Snídani jsem většinou vynechával, na obědy a večeře jsem jedla jen poloviční porce a během tréninku jsem pila pouze vodu. Jenže pak se to vždy zvrtlo, ztratila jsem kontrolu a v záchvatu jsem snědla úplně všechno, co jsem našla,“ vyprávěla.
Časté hladovění si postupem času začalo vybírat svou daň a výkony mladé lyžařky šly dolů. „Kvalita tréninků byla horší a horší. Moje tělo doslova křičelo, ať mu dám kalorie. Často se mi taky točila hlava, a prudce mi stoupal tep. Byla jsem úplně bezmocná. Možná to bude znít zvláštně, ale vůbec jsem si to nespojovala se špatnými stravovacími návyky.“
Že něco není v pořádku, si všimli i tehdejší trenéři mladé sportovkyně. Snažili se jí sice domluvit, avšak nikdo netušil, jak jsou problémy vážné. „Dlouho se mi to dařilo skrývat. Nesmírně jsem se za to styděla. Moji trenéři si samozřejmě kolísání váhy všimli a několikrát se mě na ně ptali. Nedošlo jim, jak extrémní situace to tenkrát ve skutečnosti byla.“
Vážné problémy začala řešit až ve chvíli, kdy se k jejímu týmu připojila trenérka a někdejší biatlonistka Sandrou Flungerová. Bylo to po sezoně 2020/21, která se Švýcarce i kvůli problémům s jídlem příliš nevydařila. „Cítila jsem se opravdu špatně. Váha mi kolísala víc než kdy předtím a poté, co jsem se vždycky v záchvatu přejedla, jsem nebyla daleko od toho, abych šla zvracet. To Sandra mi jako první řekla: Hele, nemyslíš, že máš problém? Když jsme se o tom bavili, uvědomila jsem si, že potřebuji odbornou pomoc a vyhledala jsem psychologa.“
Na terapie sice pravidelně dochází i nadále, avšak dle svých slov se její vztah k jídlu výrazně zlepšil. „Prvním a nejdůležitějším krokem bylo obnovit své sebevědomí a být se sebou spokojená. Už si nevyčítám, když sním oběd nebo si dám něco dobrého. Cítím se teď fyzicky mnohem lépe a opět si tréninky užívám. Všechno v mém životě už se netočí kolem jídla,“ říká závodnice, jejímž manželem je biatlonista Marco Gross.
Tento příběh není podle slov švýcarské biatlonistky ve sportovním světě ojedinělý. I proto se loni rozhodla o svých problémech promluvit veřejně. „Dlouho jsem se cítila, že jsem v tom sama. Byla jsem široko daleko jediná, kdo si tím procházel. Pak jsem ale zjistila, že těch lidí je daleko víc, jen o tom nemluví. Týká se to zejména sportu. Chtěla bych svým příběhem povzbudit ostatní a dát jim najevo, že v tom nejsou sami. O těchto problémech se musí mluvit daleko víc,“ zakončila.
